Lucie Pecinová: Jak v dětech vzbudit zájem o fyziku? Pomáhají didaktické hry
Autor: Matyáš Strnad
Aktuálně sice na Katedře fyziky Přírodovědecké fakulty UHK studuje v doktorském studijním programu, hlavní pracovní náplní Lucie Pecinové (donedávna Habiňákové) je ovšem výuka na gymnáziu v Chrudimi. Tam zkouší děti zaujmout (nejen) ve výuce fyziky různými didaktickými hrami. Jak mohou edukativní hry vypadat a jak rozdílně přistupuje k výuce u mladších a u starších žáků a žaček?
Studium na UHK a výuka v Chrudimi
Sama se jako školačka fyziky obávala. Strach pomohla, jak už to tak bývá, překonat osvícená učitelka na gymnáziu.
„Měla jsem na ni štěstí. Dokázala motivovat celou třídu, bylo vidět, že ji to samotnou baví. Díky ní začaly vzorečky a poučky dávat smysl,“ říká dnes Pecinová, učitelka fyziky a matematiky.
„Do Hradce Králové mě nalákal program učitelství matematiky ve spojení s fyzikou. Tady jsem pak potkala paní doktorku Michaelu Křížovou, která zásadně ovlivnila moje další směřování,“ popisuje Pecinová. Přestože matematika byla původně jejím hlavním zájmem, s Michaelou Křížovou se začala více zajímat právě o didaktické hry ve fyzice. Některé hry vymýšlejí společně, občas ve svých hodinách na středních školách testují hry té druhé.
Nyní Lucie Pecinová na stejném gymnáziu, kde sama studovala, učí. Přiznává, že je trochu zvláštní vrátit se do zdejšího učitelského kolektivu už coby kolegyně. „S někým jsem si hned potykala, s jinými ne. Ale je to příjemné hlavně v tom, že ty lidi znám a když náhodou něco nevím nebo potřebuju poradit, přesně vím, za kým jít. A lidi tady jsou moc fajn, kromě toho, že to jsou výborní učitelé.“
Na Gymnáziu Josefa Ressela v Chrudimi má ráda také rozmanitost jednotlivých tříd, a přestože se to nedá vždy zobecnit, většina žáků a žaček je hodně komunikativní. „V jedné třídě jsou například šikovní, ale málo pracovití, tam je potřeba výuku opravdu intenzivně doplňovat hrami. Pak mám jednu třídu, kde učím fyziku, a ta je opravdu zlatá. Jsou trochu upovídaní, ale chápou zadání, plní si úkoly, zajímají se o látku. Ty jsem vzala i na otevřené laboratoře na UHK, které pořádá kolega doktor Jiří Kos.“
Únikovkou na vzorečky
Tím, že se Lucie Pecinová specializuje na tvorbu výukových her, má k dispozici celou škálu nástrojů, které žákům a žačkám přibližují fyziku způsobem, který je jim blízký. V nedávné době přetvořila online únikovou hru.
„Je to vlastně jednoduché, děti nejdřív hledají v obrázcích skryté předměty. Když je najdou, otevře se jim úkol, typicky nějaký výpočet. Pokud se doberou správného výsledku, dostanou indicii k tomu, jak se dostat z místnosti, kde jsou „uvěznění“,“ popisuje, že přestože fyzika není u dětí nejpopulárnější předmět, podobné aktivity dokáží zaujmout i ty, kteří o ni původně zájem neměli.
„Často je nechávám používat vlastní sešity nebo učebnice, některé děti mají problém se orientovat i ve svých poznámkách. Tohle jim pomáhá. Navíc když si při hře stěžují, že je něco těžké a ještě jsme se to neučili, nalistuju jim sešity a ukážu jim přesně, kdy jsme látku probrali,“ dodává s úsměvem.
Zároveň tahle metoda nefunguje vždy: některé hry, například Kahoot kvízy, jsou moc rychlé. A obecně také platí to, že didaktické hry jsou časově náročné.
Tedy nejen jejich aplikace v hodinách, ale i samotná jejich příprava. Ačkoliv spousta hotových materiálů už existuje, povědomí o nich je mezi vyučujícími relativně nízké. A pak také existují ti, kteří jsou ke hrám skeptičtí a mají zajeté metody, které nechtějí měnit.
„Nemá smysl někoho do her tlačit… Nicméně mí dva kolegové, co na gymnáziu také učí fyziku, jsou ke hrám otevření. Když vytvořím něco nového, nechávám to volně k dispozici. Nedávno jsem jednu hru s dětmi hrála v hodině jednoho z kolegů. Navíc se některé hry dají použít i v jiných předmětech, matematice, biologii nebo chemii.“
Dobble: Výborným příkladem je i stylizovaná hra Dobble s fyzikálními pojmy. Děti si díky ní lépe vštěpují veličiny se správným značením. Například vědí, že existuje nějaká „dráha“, ale spojit si ji automaticky s písmenem „s“ není jednoduché. Pomocí Dobble se to lépe trénuje.
Starší studující ve vyšších ročnících naopak někdy preferují klasickou frontální výuku s výkladem a poznámkami: aby se mohli připravit na zkoušky, kde je pochopitelně žádné hry nečekají.
A Lucie Pecinová má díky studiu doktorského programu také zkušenosti s výukou dospělých studujících. „Narážím tu poměrně často na problémy s naprostými základy, které by si lidé možná osvojili lépe, kdyby se na nižších stupních studia učili pomocí her. Sebevýkonnější kalkulačka vám neukáže, jak vyjadřovat ze vzorců, zapsat správně veličinu, použít odpovídající pojem,“ říká s povzdechem.
Doktorské studium a život
Přestože není jednoduché organizovat čas tak, aby kromě výuky na gymnáziu a doktorátu na UHK vycházel čas i na rodinu a osobní život, Lucie Pecinová svého rozhodnutí pokračovat ve studiu nelituje. K doktorátu ji přivedla zmíněná doktorka Křížová, se kterou jí nadále baví spolupracovat a vytvářet stále nové způsoby, jak ozvláštnit výuku fyziky i jiných předmětů.
„Někdy je to náročné, když máte plný úvazek učitele, studujete doktorát a všude dojíždíte. Vždy vás doma čeká ještě ta „třetí směna“, vařit, uklízet, starat se. Já mám ale velké štěstí v manželovi, který hodně věcí zastane,“ popisuje.
Oporu v rodině má ostatně i profesní: její sestra a maminka jsou první testovací skupina pro nové hry a zvládnou zastat i roli korektorek, aby se v doprovodných materiálech neobjevovaly chyby.
Největší odměnou za její práci jí jsou aktivní žáci a žačky. „Učení mě baví. To hlavní pro mě je, aby si z mé výuky děti odnesly nové poznatky. Hezký bonus je, když se potkáme po prázdninách na chodbě a oni se ke mně hlásí a rádi vzpomínají na společné hodiny, kdy jsme se bavili a zároveň učili,“ uzavírá s úsměvem.
Nabídka sekce: Věda a výzkum
