„Spusťte to. Hotové to nebude nikdy.“ Absolventi UHK o projektu Pravopisně.cz, podnikání i studentských začátcích

Za projektem stojí absolventi Univerzity Hradec Králové oboru Jazyková a literární kultura Tomáš Tuček a Ondřej Martínek. Oba dva se shodují, že právě Univerzita Hradec Králové sehrála v jejich příběhu zásadní roli, a to nejen kvůli samotnému studiu, ale také díky prostředí, lidem a kontaktům, které si z univerzity odnesli. 

Když se řekne Univerzita Hradec Králové, co se vám vybaví jako první?

 

Tomáš Tuček: Vzpomínek je strašně moc a na studium na UHK vzpomínám opravdu rád. Byla to doba, kdy jsme spolu hodně fungovali jako komunita. Sociální sítě tehdy ještě nebyly tak silné, takže jsme se opravdu scházeli, učili spolu, chodili na akce a trávili spolu hodně času. Dodnes si občas říkám, co spolužáci dělají.

Ondřej Martínek: Já si asi nejvíc pamatuju studentský život a zlomové momenty. Třeba to, že jsem tam potkal svou budoucí ženu. A samozřejmě taky Tomáše. Pro mě byla UHK důležitá hlavně v tom, že mi dala prostor rozvíjet věci, které jsem už tehdy dělal. Já jsem během studia podnikal a pracoval na vlastních projektech, takže si pamatuju, jak jsem seděl v přednáškové místnosti s notebookem a mezi hodinami řešil zakázky. Zároveň mám dodnes rád samotné prostředí univerzity. Ta budova, otevřenost prostoru, společné zóny, kde jsme trávili celé dny, to všechno vytvářelo prostředí, ve kterém se člověk cítil dobře.

Oba jste vystudovali obor Jazyková a literární kultura na Pedagogické fakultě. Proč právě tento obor?

Tomáš Tuček: Já jsem původně studoval zdravotnickou školu a chtěl jsem jít na medicínu. Ale v posledním ročníku na střední mě hodně ovlivnila moje učitelka češtiny. Díky ní jsem si uvědomil, že mě baví literatura a jazyk a v Hradci tehdy nebylo moc možností, takže volba padla právě na tento obor.

Ondřej Martínek: Já jsem měl konkrétní dva důvody. Už na střední jsem podnikal jako copywriter a psal jsem texty, ale věděl jsem, že mám mezery v pravopisu, takže to byl jeden důvod a zároveň jsem si chtěl prodloužit studentský život kvůli podnikání. Takže jsem si vybral

obor, který mi dával smysl prakticky i profesně. Upřímně jsem ani nevěděl, jestli školu dokončím, prostě jsem to zkusil.

Vzpomínáte si na pedagogy, kteří vás během studia nejvíce ovlivnili? Nebo třeba nějaký konkrétní moment?

Ondřej Martínek: Určitě pan docent Koblížek. Právě díky jeho předmětu Grafemika a pravopis vlastně vzniklo Pravopisně.cz. Jeho diktáty byly opravdu náročné a člověk musel pravopis opravdu poctivě procvičovat. Na jeho hodinách jsme se s Tomášem začali víc bavit.

Tomáš Tuček: Souhlasím a ještě třeba pan doktor Čuřín, který nás hodně vedl k praktičtějším projektům a přemýšlení nad tím, jak věci využít v praxi. To bylo strašně důležité. Neměli jsme pocit, že studujeme jen teorii. Naopak jsme byli motivovaní něco vytvářet. A jeden moment se mi vybaví hned. Pamatuju si, že jsme měli opravdu velké množství literatury, kterou jsme museli číst, a když jsem si jednu z nich šel půjčit do knihovny, paní mi ji podávala s tím, že si ji tam už 16 let nikdo nepůjčil. To mi přišlo docela výstižné.

Už jste zmínili, že díky hodinám pravopisu vznikl projekt Pravopisně.cz, pojďte nám tedy přiblížit ty úplně začátky projektu.

 

Tomáš Tuček: My jsme potřebovali procvičovat pravopis a tehdy existovalo jen minimum online nástrojů. Tak jsem si vytvořil vlastní web s několika cvičeními hlavně pro spolužáky. Nebyl v tom žádný velký podnikatelský plán. Chtěl jsem hlavně pomoct sobě, spolužákům a lidem, kteří přijdou po nás. Pak jsem to ukázal Ondrovi. Tehdy to byl ještě web schovaný za heslem a já ho chtěl pořád vylepšovat.

Ondřej Martínek: A já mu tehdy řekl: „Spusť to. Hotové to nebude nikdy.“ A to byl asi nejdůležitější moment. Protože kdybychom čekali na dokonalost, možná bychom projekt nikdy nezveřejnili.

Čekali jste, že z projektu pro pár spolužáků bude platforma pro statisíce lidí?

 

Tomáš Tuček: Vůbec ne. Opravdu jsme to nečekali. Projekt rostl hodně organicky. V té době podobných webů moc nebylo a lidé si nás začali sami nacházet.

Ondřej Martínek: Hodně nám pomohlo i to, že si projekt mezi sebou doporučovali učitelé a školy. Postupně jsme přidávali další funkce. Dnes máme statisíce návštěvníků měsíčně a tisíce registrovaných učitelů. Největší nárůst přišel během covidu, kdy se školy přesunuly do online prostředí. Najednou jsme řešili obrovský provoz a museli jsme technicky zvládnout mnohem větší zátěž.