„Pomáháme, protože můžeme,“ shodují se univerzitní studenti. Do dobrovolnických aktivit se jich zapojily desítky

Martin Řehák je studentem Pedagogické fakulty UHK a hned po uzavření škol se začal zajímat o možnosti pomoci. „Práci s dětmi mám rád a těsně před zrušením výuky jsem měl nastoupit do nového zaměstnání, tak mě i trochu mrzelo, že o vyučování dětí přijdu. Když jsem proto našel na univerzitních webových stránkách formulář pro dobrovolníky a když nás o víkendu o možnostech dobrovolnictví informovala ještě naše didaktička Irena Kapustová, neváhal jsem a do databáze se zapojil. Druhý den jsem začal pomáhat,“ říká vedoucí skautského oddílu Martin Řehák, který pečuje o děti zdravotníků v Dětském klubu při Fakultní nemocnici Hradec Králové.

Martine, co je to vlastně Dětský klub?

Dětský klub při FN HK slouží jako útočiště dětem, jejichž rodiče pracují ve fakultní nemocnici a pro současné pracovní vytížení a zavření škol je pro ně obtížné hlídání obstarat. Dětský klub se přetransformoval z Mateřské a základní školy FN HK, tudíž jsou tam vyškolení učitelé, kteří mají chod klubu na starosti. My jim pomáháme.

Jak velká je skupina dětí, o kterou se ve FN HK staráte? Jste na to sám?

Počet dětí ve skupině, kde pomáhám, je trochu proměnlivý podle směn jejich rodičů, ale pohybuje se okolo desítky. O chod klubu se kromě dvou výše zmíněných pedagogů starají také dvě dvojice našich dobrovolníků z řad studentů PdF UHK. Střídáme se po pěti hodinách.

 

Co je Vaší hlavní náplní v klubu?

V dětském klubu kombinujeme výchovné a zábavné prvky. Jedná se o skupinu věkově průřezovou, takže většinou je potřeba se při výuce věnovat každému dítěti samostatně. Jelikož zrušení osobní přítomností žáků na výuce ZŠ neznamená prázdniny, učitelé rozesílají úkoly dětem po emailech. Na těchto úkolech tedy s dětmi pracujeme. Zároveň využíváme vzdělávacího pořadu České televize UčíTelka. Jelikož máme k dispozici dvě malé místnosti, těžko můžeme navodit klima kolektivu jako ve školní třídě, a proto s dětmi hrajeme také různé hry, zapojujeme tvořivou či pohybovou činnost. Největší zábava je však sledování přistání vrtulníku ZZS, na který máme z okna dobrý výhled. 

Jak celou situaci vnímají samy děti, které nemohou být ve škole? Jak na ně situace vzhledem k pandemii doléhá?

U dětí se snažíme navodit dojem, že jsme vlastně úplně normální škola/školka, i když ve velmi improvizovaném režimu. Samotného mě až to trochu překvapilo, jak děti nijak zvlášť celou situaci neřeší a nerozebírají. O současné situaci s nimi hovoříme jako o bacilu. Tím, že děti mají řád, vlastně žádnou velkou změnu nezaznamenaly.

Jak reagovala Vaše rodina na to, že jste se rozhodl touto formou pomáhat? Nebojí se o Vás? Určitá rizika to přeci jen obnáší…

Moje rodina je na tohle u mě už asi zvyklá. Navíc u nás ve městě je skautské středisko velmi rozšířené a potřeba pomáhat druhým prostě patří k našemu životu. A jestli se o mě bojí? Nepochybně. Ale vědí, že dobrovolnictví nedělám jen pro ostatní, ale také pro sebe, pro to, co mi to přináší. A od toho by mě neodrazovali. Víte, dělám to i pro svůj pocit. Pro pocit toho, že můžu k něčemu být, že někomu pomůžu, či zlepším život. Prostě mi to tak přijde přirozené. A kdybych to neudělal, vyčítal bych si to.

Náš článek se prostřednictvím newsletteru dostane k několika tisícům lidí, chtěl byste jim vzhledem k současné situaci něco vzkázat?

Chtěl bych lidi požádat o klidnou hlavu a racionální přístup. Jsme v tom teď spolu a bude to takové, jaké si to uděláme. Bylo by fajn, samozřejmě nejen za této situace, abychom se k sobě snažili být trochu ohleduplní a trochu se zkusili vžít do situace toho druhého. Odpustili bychom si pak třeba agresivní výlevy na prodavačku, pošťačku nebo třeba i na pána, co do nás drcnul v autobuse.

Je evidentní, že jste optimistická a veselá povaha. Přesto – jak pandemie nového koronaviru ovlivnila Vás? Jak o celé situace přemýšlíte, jaký vliv má na Vás?

Upřímně? Nemyslím si o sobě, že jsem člověk, co podléhá stresu či panice, ale odolat současné mediální masáži je podle mě nad síly smrtelníka. Sám jsem se v týdnu přistihl, jak otevírám dveře loktem, abych náhodou nesáhl na kliku. Ale pomohl mi na to jednoduchý trik. Prostě jsem přestal sledovat zprávy o koronaviru. Kolik je nakažených, odkud přijeli, jaký mají průběh nemoci, jak dlouho bude trvat karanténa, jak jsou na tom jiné státy na světě. Ze všech stran se to na nás valí. Tak jsem zahodil počítač i telefon a mám se fajn. Myslím, že i tady by to chtělo používat hlavu a trochu si třídit, které informace jsou pro mě důležité, a které k sobě nepustím.

A jestli mě situace ovlivnila? Asi tak jako každého z nás. Nemůžu do práce ani do školy, celkově je pohyb dost omezený, to mě samozřejmě štve. Ale myslím, že smysl to má a půjde to zvládnout. Navíc jsem si dal chladit pivo.

 

V době vydání tohoto článku Dětský klub při FN HK již nefunguje, v součinnosti s Magistrátem města Hradec Králové tuto činnost suplují tři základní školy V HK. Martin Řehák dále jako dobrovolník působí v ZŠ Bezručova.

 

Martin Řehák (1996)

• pochází z Kunčic, místní části Letohradu
• vystudoval Letohradské soukromé gymnázium o. p. s., aktuálně studuje Učitelství pro 2. stupeň ZŠ – dějepis, výchova k občanství na Pedagogické fakultě UHK
• má rád přírodu, leze po skalách a ve volném čase vede skautský oddíl

V jiném druhu zařízení působí studentka Ústavu sociální práce Filozofické fakulty UHK Lenka Haklová. Usměvavá milovnice psů působí aktuálně v Domově pro seniory v Lamperticích na Trutnovsku. Lence byla přímá péče v domově uložena jako tzv. pracovní povinnost v rámci nouzového stavu. „Jsem za to paradoxně ale opravdu ráda, jelikož je to skvělá zkušenost, i když by bylo samozřejmě nejlepší, kdyby se tato situace vůbec neděla a já si tuto práci mohla vyzkoušet například v rámci naší praxe ve druhém ročníku,“ vysvětluje Trutnovačka Lenka Haklová.

Leni, jaká je náplň Vaší práce v Domově pro seniory v Lamperticích?

Mojí náplní práce je pomoc při ranních hygienách, stravování klientů, úklidu prostor a nejvíce při tzv. aktivizaci klientů domova, což znamená, že pomáháme aktivizační pracovnici vymýšlet a uskutečňovat aktivity přímo vhodné pro klienty, aby procvičovali paměť, jemnou motoriku apod.

Senioři jsou nejrizikovější skupinou obyvatel vzhledem k pandemii, a proto se jich týkají opatření v podobě zákazu návštěv rodiny apod. Jak situaci vnímají?

Nejdříve nechápali, proč za nimi nesmí návštěvy a proč nosíme roušky. Teď s rodinou a nejbližšími komunikují především pomocí telefonu nebo dopisů. Denně se věnujeme takovým aktivitám, aby je situace tolik nestresovala. Hrajeme různé hry, cvičíme s nimi, chodíme s nimi na zahradu přímo u domova, vyrábíme různé dekorace, jelikož se blíží Velikonoce. Myslím si, že i uvítali nové tváře.

Máte předchozí zkušenost s podobnou činností?

Nemám zkušenost přímo s prací v Domově pro seniory, zároveň to ale nebylo úplně nové. Sama jsem měla dědečka, o kterého byla potřeba se starat.

Stihlo Vám vlastně dát studium na UHK nějaké kompetence, které aktuálně využíváte?

Jelikož jsem teprve v prvním ročníku a na UHK mám za sebou pouze zimní semestr, tak mi toho logicky nemohlo být předáno tolik. Samozřejmě základy mám i díky škole, ale tato zkušenost pro mě bude rozhodně vítanou praxí v následujícím studiu.

Stejně jako Martina se i Vás musím zeptat – jak reagovala Vaše rodina na tuto uloženou pracovní povinnost?  Nebojí se o Vás?

Rodina má samozřejmě strach. Na druhou stranu je na mě pyšná, že v této nelehké situaci tuto uloženou povinnost vykonávám a pomáhám tím. Velmi mě podporují a snaží se mi v mnoha ohledech vyjít vstříc. 

Významná část mé rodiny pracuje v domovech pro seniory a podobných zařízeních, vím tedy, jak psychicky náročná je to práce. Jak celá situace ohledně koronaviru doléhá na Vás?

Ze začátku to pro mě nebylo téma, které bych musela řešit každý den. Postupně, jak se to dostávalo více do médií apod., tak to i na mě začalo doléhat a samozřejmě určitý strach mám, i když se snažím všemi nařízeními řídit a dodržovat hygienu o dost více a důkladněji, než dříve.

V rámci jednoho z opatření se zvažuje uzavření Domovů pro seniory včetně personálu, a to na období po 14-ti dnech. Byla Vám toto možnost vedením domova také nabídnuta? Zvážila byste ji? Proč ano, proč ne?

Tato možnost mi nabídnuta zatím nebyla a pořád doufám, že nebude potřeba zajít až k tak razantnímu rozhodnutí. Samozřejmě, pokud by byl nedostatek personálu, tak bych tuto možnost opravdu zvážila, jelikož si uvědomuji, že spousta žen, které v tomto domově pracuje, mají svoje děti, o které se prostě musí starat.

Jak je to vůbec  s personální situací v domově? Má vedení k dispozici dost pracovníků?

V této oblasti je určitě potřeba více zaměstnanců obecně. Myslím si, že pokud by byl dostatek pracovníků, tak by se pan ředitel asi neozval. Je personál, který je s dětmi doma, protože se o ně nemá kdo starat, takže je zaměstnanců samozřejmě méně. Ostatní pracovníci si nemohou vzít dovolenou, takže to společně prostě musíme zvládnout.

I Vám dávám možnost prostřednictvím našeho článku vyslat čtenářům nějaký vzkaz. Máte nápad?

Rozhodně jim v této situaci přeji hlavně pevné zdraví. Aby na sebe a své okolí byli opatrní a snažili se nařízeními, která byla uložená, řídit. Samozřejmě, pokud je to v jejich silách, tak abychom si navzájem pomohli. Myslím si, že to společně zvládneme a brzy bude vše lepší.

 

Lenka Haklová

 

 

 (1998)

• pochází z Trutnova
• vystudovala Střední školu oděvní, služeb a ekonomiky – obor Veřejnosprávní činnost
• na UHK studuje sociální práci na ÚSP FF UHK
• ráda se obklopuje svými přáteli a psy, chodí ráda do přírody a sleduje seriály