Odborné knihy

Fotografická vášeň Karla Čapka netrvala příliš dlouho a vrcholila v letech 1930–1932, kdy vznikla i většina jeho fotografických portrétů pátečníků. Šlo o přátelskou skupinu spisovatelů, filosofů, novinářů, politiků a vědců, kteří se v Čapkových pražských bydlištích scházeli v letech 1924–1938 k otevřené a často polemické diskusi o zásadních i každodenních věcech. K pátečníkům patřili vedle bratří Čapků také Edvard Beneš, Josef Kopta, Ferdinand Peroutka, Josef Šusta, František Langer, Eduard Bass, Karel Poláček a mnozí další, celkem přes šedesát osobností, přičemž spisovatel na svých fotografiích zachytil větší polovinu z nich na 102 vzácných snímcích, které umožňují i k méně známým jménům přidat konkrétní tváře.

Léta ležely Čapkovy pozitivy i negativy bez podrobného popisu místa a času svého vzniku, v několika případech též bez potřebné identifikace zachycených osob. Editoři knihy Jan Bílek a Jarmila Schreiberová snímky na základě dlouhodobého badatelského výzkumu uspořádali a doplnili je cennými informacemi o pojmenování tohoto volného uskupení a o jeho ukotvení v čase a prostoru. Obohacují rovněž dosavadní znalosti o Čapkovi fotografovi a dodávají k nim řadu mimořádně zajímavých společenských a dobových reálií, dnes již mnohdy zapomenutých.

Kniha připomíná první jevištní uvedení světoznámého dramatu Karla Čapka RUR 2. ledna 1921 Jednotou divadelních ochotníků Klicpera v Hradci Králové. Autor sleduje podobu premiérové inscenace a její ohlas v místním tisku. V kontextu doby pak hodnotí jednak druhé uvedení této hry spolkem Klicpera v roce 1939, jednak dvě následující nastudování královéhradeckým profesionálním Klicperovým divadlem v letech 1959 a 2005. Porovnává režisérské přístupy a výsledné podoby inscenací a reflektuje jejich ohlas v regionálních a celostátních médiích. Zvláštní kapitola je věnována vazbám Čapka k Hradci Králové, přibližuje především dobu studia na zdejším nižším gymnáziu v letech 1901–1905. V závěru knihy autor mapuje uvádění dalších Čapkových dramat v Hradci Králové i další akce, kterými se ve městě připomínal, včetně inscenace RUR 2.0 připravené Divadlem Drak v roce 2021.

Rivnenská oblast leží na západní Ukrajině a spadá pod území historicky známé jako Volyň. Je známá především kvůli konfliktu mezi Poláky a Ukrajinci v období druhé světové války. Uvedená publikace se ale snaží poukázat na etnickou problematiku v širších souvislostech. Autor se v první části zaměřuje na jednotlivé politické režimy od 19. století (carské Rusko, meziválečný polský stát, sovětský a nacistický režim a období nezávislé Ukrajiny) a uvádí, jak se snažily etnické napětí v dané oblasti řešit. Druhou část publikace tvoří rozhovory s pamětníky z různých etnických menšin i z majoritní ukrajinské populace. Přestože díky politické vůli je dnešní uvažování o etnických vztazích v dané oblasti již pevně ustanovené, vzpomínky pamětníků nám nabízejí zcela jinou perspektivu.

Společným jmenovatelem této knihy je kolegialita a možnosti její podpory v kontextu pregraduální přípravy učitelů. Autory publikace spojuje nejen téma, ale také zkušenosti z posledních několika let, kdy se jejich profesní cesty spojily v projektu nazvaném „Kolegiální sítě“. Záměrem bylo poprvé v akademickém prostředí vyvinout a zavést formát vzájemné debaty a supervize pro budoucí učitele a jejich vzdělavatele, a to jak akademické pracovníky, tak i doprovázející učitele. Autoři reflektují svou zkušenost, konfrontují ji s dosavadními teoretickými a empirickými poznatky v oblasti kolegiality ve vzdělávání a doplňují ji dvěma empirickými studiemi a dvěma kapitolami shrnujícími dosavadní zkušenosti se supervizí. Kniha tak poskytuje široký záběr pohledů na téma dosud značně opomíjené a velmi aktuální.

Těžištěm kolektivní monografie je fenomén sebehodnocení a jeho přínos v oblasti školního vzdělávání. Téma je nahlíženo z pedagogicko-psychologické perspektivy, která se nezaměřuje pouze na sebehodnocení jako na jednu z metod formativního hodnocení, ale klade důraz na jeho mechanismy a účinky v oblasti rozvíjení schopnosti řídit vlastní učení a přebírat za ně odpovědnost. Ve své první části text shrnuje hlavní směry dosavadního výzkumu a s využitím vybraných teoretických perspektiv se snaží prohloubit porozumění procesům sebehodnocení, jeho antecedentů, důsledků, překážek a souvislostí. Druhá část je situována do oblasti pregraduálního vzdělávání učitelů a představuje výsledky dvou empirických sond do vnímání a praxe učitelského vzdělávání dvou hlavních aktérů - budoucích učitelů a jejich vzdělavatelů.

Publikace je zaměřena na rizika spojená s online životem současné mladé generace a na jejich efektivní prevenci. Seznamuje s vybranými aspekty rizik, která se bezprostředně týkají každého z nás. Obzvláště jsou ale vůči nim zranitelné děti a dospívající. Přináší aktuální poznatky z oblasti jevů jako fake news, hoax, cybergrooming, kyberšikana nebo FoMo. Věnuje se ale také specifikům online komunikace, prokrastinaci nebo overchoice efektu.

Publikace má i svou metodickou rovinu a předkládá konkrétní náměty na preventivní práci s dětmi formou story-tellingu a následné reflexe. Všem zájemcům nabízí i příklady možností follow-up aktivit, které dětem mohou ukázat, jak se dá volný čas vyplnit smysluplně. Umožnuje dospělým lépe pochopit specifika komunikace, zábavy i rizikového chování současné „digitální generace“, a na základě takového pochopení dětem doporučit efektivní preventivní strategie.

Životem seniorů se zabývá řada oborů – sociální pedagogika, gerontagogika, sociální politika, sociální práce, demografie, sociologie, rovněž i pracoviště, které je pro autory této knihy kmenové. Předkládaná monografie je založena na projektu realizovaném v Ústavu sociálních studií Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové a úzce souvisí s Univerzitou třetího věku Univerzity Hradec Králové, kde senioři jsou adresáty vzdělávací nabídky. Zkoumány byly vzdělávací aspirace současných seniorů. Autoři se rozhodli zmapovat motivaci a důvody ke vzdělávání v  této populační skupině, která má jistá specifika. Jsou zde zastoupena témata úzce spjatá s vnějšími vlivy podílejícími se na procesu utváření vzdělávacích aspirací i na samotném vzdělávacím procesu včetně dopadů pandemie covidu-19. Pozornost je dále věnována seniorům jako možné rizikové skupině ohrožené sociálně patologickými jevy. Text tak poskytuje komplexní vhled do vzdělávacích potřeb této cílové skupiny. 

V knize Jiné texty, jiní autoři. [Mezi]prostory současné literatury se autorský kolektiv zaměřil na proměny žánrů a přístupů k literární tvorbě v současné ruské, běloruské, německé i české literatuře. Lenka Odehnalová sleduje transformaci tradičního žánru (románové kroniky) v současné ruské literatuře na příkladu děl dostupných i v českém překladu (Jákobův žebřík Ljudmily Ulické, Zulejka otevírá oči Guzel Jachiny a Letec Jevgenije Vodolazkina). Naděžda Heinrichová se věnuje německému grafickému románu v 21. století, přibližuje jeho tematickou různorodost a poukazuje na propojení vizuality, biografie a autobiografie. Jana Kostincová nahlíží na aktivity umělce Romana Osminkina z pohledu posthumanismu, reflektuje kolektivní umělecko-aktivistické projekty skupiny Techno-Poetry, i Osminkinovo psaní autoetnografické. Jaroslav Sommer se zabývá texty Tony Lashden (zastupuje současnou běloruskou feministickou tvorbu), v nichž jsou zpracována témata spjatá s otázkami identity včetně zkušenosti emigrace, ale také domácího násilí, sebepoškozování a vztahu k vlastnímu tělu. Tereza Šmídová se soustředí na českou fanfiction, jež vznikla na motivy řady fantasy románů Harry Potter. Konkrétně se zaměřila na knihy Bless the Child, Garry Poker a Portrét pro Bradavice. Texty jsou srovnávány na základě syžetu, grafické stránky textu, přístupu k intermedialitě a interaktivitě, přičemž není opomíjena ani otázka autenticity. 

Sociální služby jsou poskytovány jednotlivcům, rodinám i skupinám obyvatel, nejčastěji osobám se zdravotním postižením, seniorům, ale i lidem, kteří jsou ohroženi sociálním znevýhodněním či vyloučením. Právě tito lidé představují jednu z nejrizikovějších, nejslabších skupin v případě situací, jakými jsou epidemicky či pandemicky se šířící infekční nemoci. Poskytovatelé sociálních služeb čelili velkému množství problémů v čele s otázkou jednoznačné metodické podpory a s ní spojeným jasným postupem řešení nastalé situace. Předkládaná publikace reflektuje dosavadní zkušenosti z proběhlé pandemické situace a na podkladě výzkumu předkládá náměty, doporučení a inspiraci pro poskytovatele sociálních služeb. Naším cílem je pomoci poskytovatelům sociálních služeb v případě, že by obdobná situace přišla v budoucnu a byla doprovázena stejnými nejasnými otázkami v oblasti řízení, jako tomu bylo v době pandemie COVID-19.

Gildas (či Gilda, kol. 500–570) byl britonský klerik. Učenost a literární styl mu vysloužily přídomek Sapiens (Moudrý). Jeho spis v latinském originále známý pod názvem De excidio et conquestu Britanniae (O zkáze a dobytí Británie) vypráví o pořímské historii Británie. Jde o jediný dochovaný podstatný zdroj o tomto období, vytvořený téměř současníkem. Jako člen řádu ovšem ve svém vyprávění nenabízí nestranný pohled, nýbrž favorizuje ideál mnišství. Spis ve formě kázání o třech částech odsuzuje činy autorových současníků sekulárních i církevních. První část se skládá z vysvětlení díla a stručné historie římské Británie od jejího dobytí za principátu až do autorovy doby. Kritizuje Britony za jejich hříchy, současně však také oslavuje hrdiny jako Aurelia Ambrosia, kterého coby první popisuje jako vůdce odporu proti Sasům. Zmiňuje také vítězství v bitvě u hory Badon, později připisované Artušovi. Gildas sám ovšem jednoznačného velitele vojsk neuvádí. Druhá část odsuzuje pět britských králů: Constantina, Aurelia Conana, Vortiporia, Cuneglase a Maelgwna. Jedná se o jedinou dochovanou zmínku o těchto osobnostech, napsanou v době jejich vlády, proto je z historického hlediska velmi cenná: V poslední části Gildas opět kriticky vystupuje proti tehdejšímu kléru. 

A detailed study of the Catholic Church’s acceptance of the historical-critical method and modernization through the pivotal work of European theologians and biblical scholars.

One of the few topics in Catholic studies that demonstrates a marked about-face in theological attitudes within the Catholic Church is the reception of the historical-critical method in biblical exegesis and its dramatic rise from outright condemnation in the late nineteenth and early twentieth centuries to its official acceptance by the 1990s. The Bible and the Crisis of Modernism tells the dramatic story of the ultimate acceptance of this modern method by the Catholic Church as it worked out the relationship between faith and reason in view of advances in the social and natural sciences. Particular attention to the contributions of Czech theologians to the field of biblical exegesis foregrounds the tensions at play in the church’s gradual recognition of the value of the historical-critical method to a better understanding of the Christian scriptures.

In this extensive study of the church’s response to the historical-critical method, Petráček broaches wider topics, such as the relationship between the Catholic Church and society in the late nineteenth and twentieth centuries, the modernization of the church in the face of a changing world, the balance between institutional authority and individual freedom of conscience, and the balance between scholarly independence and ecclesial convictions. The attitude of the Catholic Church to modern scholarly research in many ways reflects its complicated relationship to the modern world in general, as The Bible and the Crisis of Modernism shows. Scholars in biblical studies, Catholic studies, and the history of the church in the Czech Republic will find Petráček’s work an enlightening addition to their collections.

Monografie se zaměřuje na jeden z hlavních prvků v oblasti managementu znalostí, a tím je transfer znalostí a řízení transferu znalostí. Předmětem zájmu je významný zdroj znalostí pro cestovní ruch, kterým je akademická obec. Publikace tak reaguje na aktuální trendy, kdy schopnost, resp. nutnost měnit se a flexibilně reagovat na změny okolí vychází ze schopnosti učit se. Znalosti jsou proto v současnosti jedním z nejdůležitějších zdrojů organizace.

Cílem monografie je popsat transfer znalostí z akademického prostředí směrem k podnikům cestovního ruchu a zdůvodnit nutnost vytváření efektivního systému sdílení a transferu znalostí nejen v podnicích, ale zejména v rámci destinace cestovního ruchu. Snahou je kriticky posoudit, v čem jsou akademické znalosti pro podniky cestovního ruchu přínosem a zda jsou použitelné v praxi. Výstupem monografie je návrh modelu transferu znalostí v destinaci cestovního ruchu a naznačení směrů dalšího výzkumu v oblasti transferu znalostí zejména z akademické sféry směrem k podnikům cestovního ruchu.

Jaký je vztah mezi učením (se) cizím jazykům a hudbou v oblasti vybraných psychických procesů? Mají hudebně vzdělaní jedinci lepší předpoklady pro učení se cizím jazykům? Na tyto otázky se snaží odpovědět unikátní monografie zabývající se fenoménem vybraných psychických procesů ve výuce cizích jazyků. Autorka na původních výzkumech poukazuje na souvztažnost paměti, vnímání a kognitivního učení při nabývání cizího jazyka a při provozování hudby. Výzkum přináší empiricky ověřená zjištění o sledovaných vztazích, kdy bylo prokázáno, že využívání hudby a podpora hudebního vzdělávání pozitivně ovlivňuje psychické procesy spojené s nabýváním cizího jazyka. V české didaktice cizích jazyků se jedná o téma inovativní, prezentované na kvalitně zpracovaných původních datech a myšlenkách. Jednotlivé výsledky práce jsou dobře uchopitelné v oborových didaktikách jednotlivých v českých školách vyučovaných jazyků a mohou tak přispět k zatraktivnění jejich výuky.

výtvarná výchova; digitální technologie; žák; dvojník; robot; dioráma; světlo; prostor; glitch; design

Configuring Memory in Czech Family Sagas: The Art of Forgetting in Generic Tradition explores how literature may configure family memory. Family sagas can be viewed as a structure helping us to share our memories. Special attention will be paid to crucial generic motifs within family sagas, as well as to elements of the narrative structure, which hold powerful memory-forming potential. The book proves that this potential can be fulfilled in two ways. The genre under analysis tends to strengthen the “bad family memory” and consider it as a burden, and to encourage one to forget their family past. Despite the prevalence of the saga as a cultural form right across mass media, the literary genre of the family saga has not attracted intensive critical acclaim. Readers of this book will not only learn more about the genre of family saga but also be encouraged to reflect on their own family memories.

Původně disertační práce Petra Honče je věnována problematice vztahu církve a státu v Českém království v období 17. a 18. století. Přestože se po bělohorské porážce v Českém království prosadilo katolické náboženské jako jediné povolené, bylo postavení katolické církve v počátečním období především z materiálního hlediska velmi nejisté. Sekularizace, jež byla důsledkem husitské revoluce, zmenšila majetek a příjmy katolické církve natolik, že i v 17. století zůstávala závislá na světské moci, resp. na státu. Vytvořit nově podmínky bylo třeba konkordátní smlouvou, často označovanou jako solní smlouva. Autor v knize objasňuje jak složitá jednání o této smlouvě, tak fungování tzv. solní pokladny, z níž byly příjmy katolické církve v letech 1630–1782 hrazeny. Zvláštní pozornost je v knize rovněž věnována opakovanému porušování konkordátu ze strany státu během 18. století, neboť státní moc se opakovaně snažila zbavit Svatý stolec práva na rozdělování prostředků ze solní pokladny. Tento proces byl ukončen až jejím přivtělením k zemskému náboženskému fondu za vlády císaře Josefa II.

Svatý Wilfrid je významná osobnost northumbrijské církve 7. století. Proslul jako zastánce římského způsobu křesťanské praxe na církevní synodě ve Whitby roku 664, jako zakladatel a opat celé skupiny klášterů a také jako vlivný a majetný biskup chovající se po vzoru galských biskupů. Nejstarší wilfridovská legenda Vita Wilfridi obsahuje řadu biografických a historiografických prvků, je však bezesporu především dílem hagiografickým, o čemž svědčí její struktura a konvenční hagiografické prvky.

Monografie uvádí legendu o sv. Wilfridovi do historických souvislostí, zabývá se důvody vzniku textu, jeho datací i rozdílnými názory na osobnost autora. Podává přehled událostí Wilfridova života, o nichž máme zprávu z uvedené legendy, z Bedových Církevních dějin národa Anglů a také z pozdějších pramenů. Analyzuje různé pohledy na legendu i osobnost světce v současném bádání a zasazuje spis do jazykového a literárního kontextu, mj. oponuje recepci legendy jako neobjektivního textu s nejasnou chronologií a řadou nepřesností. Součástí studie je komentovaný překlad Vita Wilfridi do češtiny.

Performing Immanence: Forced Entertainment is a unique probe into the multi-faceted nature of the works of the British experimental theatre Forced Entertainment via the thought of Gilles Deleuze and Félix Guattari. Jan Suk explores the transformation-potentiality of the territory between the actors and the spectators, namely via Forced Entertainment’s structural patterns, sympathy provoking aesthetics, audience integration and accentuated emphasis of the now. Besides writings of Tim Etchells, the company’s director, the foci of the analyses are devised as well as durational projects of Forced Entertainment. The examination includes a wider spectrum of state-of the-art live artists, e.g. Tehching Hsieh, Franko B or Goat Island, discussed within the contemporary performance discourse. Performing Immanence: Forced Entertainment investigates how the immanent reading of Forced Entertainment’s performances brings the potentiality of creative transformative experience via the thought of Gilles Deleuze. The interconnections of Deleuze’s thought and the contemporary devised performance theatre results in the symbiotic relationship that proves that such readings are not mere academic exercises, but truly life-illuminating realizations.

Kniha prezentuje výsledky dvouletého šetření zaměřeného na školní připravenost a odklad školní docházky.V úvodní části knihy jsou pro srovnání uvedeny možnosti diagnostiky v předškolním věku nejen v České republice, ale i v zahraničí (USA, Německo, Polsko, Rakousko). Velká část knihy je věnována rozboru výsledků z vlastního testování dětí v oblasti školní připravenosti za použití diagnostického nástroje iSophi.

Vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením, jejich inkluze či umisťování ve speciálních školách nebo otázky obsahu učiva jsou hojně diskutovaná témata. Tato publikace je zaměřena na motorické dovednosti, které jsou jedním ze základních předpokladů pro vzdělávání, samostatný život nebo zaměstnání. Stěžejní částí práce je prezentace výsledků několika výzkumů zaměřených na srovnání dětí s LMP s běžnou populací v jemné motorice, hrubé motorice a manuálních dovednostech. Pozornost je věnována i analýze kurikulárních dokumentů se zaměřením na motorické aktivity a v neposlední řadě doporučením pro praxi.

Publikace nabízí nový pohled na aktuální podoby fenoménu školního podvádění a vyrušování v kontextu nových forem vzdělávání dětí a dospívajících v 21. století. Vychází z konceptu digitálních domorodců a upozorňuje na nové formy rizik spojených s inklinací mladé generace k užívání digitálních technologií při studiu i ve volném čase. Kromě jiných fenoménů se zaměřuje na problematiku nových forem podvádění (plagiátorství, cybercheating), vyrušování (cyberslacking), okrajově se dotýká i dalších rizik spojených s užíváním digitálních technologií v kontextu současné edukační reality (sexting, online závislost).

Publikace přináší poměrně komplexní náhled na problematiku sociálního znevýhodnění dětí a rodin v podmínkách současné společnosti. Znevýhodnění ukazuje jako mnohovrstevnatý sociální fenomén, který se rozmanitými mechanismy vpisuje do života dětí, jejich rodin i do školního prostředí. Jde o téma záslužné a potřebné, a to jak vzhledem k riziku prohlubující se marginalizace a exkluze určitých sociálních skupin.

Tématem knihy je charakter, resp. jeho formování. Naučit dítě číst, psát, počítat představuje určité didaktické umění ze strany učitele. Současná pedagogika je v tomto ohledu značně pokročilá. Vyvinula nespočet vynikajících metodických strategií, jak dětem předat informace, fakta, poznatky a dovednosti. Co ale pedagogice dělá problém, je výchova charakteru nebo učení dobru. Bylo to tak odnepaměti, dnes obzvlášť. Od vypuknutí vědecko-technické revoluce jsme jako lidstvo urazili ohromný kus cesty v oblasti poznání, a to se promítlo do obsahu výchovy a vzdělávání. Množství informací, které si děti musejí osvojit, je tak přemáhající, že není čas „pěstovat mravy“. Teoreticky víme, že výchova a vzdělávání by neměly být pouze o předávání poznatků. V každé příručce typu Úvod do pedagogiky, Základy pedagogiky apod. se dočteme, že kromě předávání poznatků musíme formovat také morálně-volní složku charakteru. Musíme učit dobru. Umíme to ale? Jde to vůbec? Existuje na to nějaká metoda? Co k tomu řekli velcí vychovatelé před námi – Sokrates, Komenský, Rousseau a jiní?

Krajinomalba, malířské zpodobení tichých a romantických koutů volné krajiny, vesnické zástavby, panoramatických výhledů, bouřných výjevů, náhorních rovin a luk, úrodných částí země, ovšem i horských partií tvoří i dnes významnou součást novodobé výtvarné kultury. Obraz krajiny rozvíjeli umělci baroka, rokoka, zvláště pak tvůrci 19. století, Aloisem Bubákem, Antonínem Mánesem, Josefem Mánesem, Josefem Navrátilem počínaje, Antonínem Slavíčkem, Herbertem Masarykem, Angelo Zeyerem, Františkem Kavánem konče. Tito a další umělci pojali naši krajinu jako znak a symbol české státnosti, projev a oporu vlastenectví, ztělesnění národní kontinuity. Na rozdíl od předchůdců objevovali českou krajinu jiného typu, scenérii nespojovanou jen s významnými okamžiky našich dějin, ale jako dosud přehlížený svět nikdy nekončící lidské práce. Na počátku 20. století objevil Antonín Slavíček a jeho přátelé Vysočinu, obec Kameničky, nedalekou Svratku, kopcovitý terén Horácka a založil tradici, kterou převzali a propracovávali jiní: Rudolf Kremlička, Gustav Macoun, Jindřich Prucha a dále rozvíjeli žáci Otakara Nejedlého, od roku 1925 profesora krajinářské školy na pražské akademii. Navázali na ně malíři Jindřich Bubeníček, Ota Bubeníček, Josef Dvořák, František Cína Jelínek, Josef Jambor, Karel Wagner, Jaroslav Polanský, Jaroslav Sodomka, Karel Balíček a další. Významné místo mezi nimi zaujal a pro sebe vybojoval malíř Rudolf Hanych, rodák ze Svratky, svým celoživotním zájmem o kresbu a malbu krajiny, zvířat, autor květinových a věcných zátiší a ojedinělých portrétů.

This book brings together a unique set of comparative data from Western and Central Europe on how contemporary families live, and discusses the similarities and differences in family lifestyles in this region. The empirical data comes from the authors‘ original research derived from adult representatives of families with children in the Czech Republic, Germany, Latvia, Poland, Slovakia and Ukraine. The authors compare and interpret information on the social and economic situation of families, expressed satisfaction in their lifestyles, and leisure and media in the everyday life of families. Overall, the authors bring into the discussion both current knowledge and original empirical data on families and contribute to literature on the sociology of the family, particularly in Europe. This book is useful to researchers and students interested in family issues, along with professionals in the field of family care and social policy.

Tato monografie se věnuje problematice funkčního tréninku a zaměřuje se především na cílovou skupinu dětí a mládeže. Školní tělesná výchova nabízí široké možnosti výběru aktivit pro kondiční cvičení a používání komplexních cviků s úče- lem funkčního využití se zdá být vhodnou alternativou. Kro- mě teoretických informací přináší publikace také praktické části, které lze použít ve školní výuce nebo v obecné praxi. Oblast funkčního tréninku je v první kapitole logicky vyme- zena a jsou tu podrobně popsány základní cviky včetně me- todických řad. Druhá kapitola se zabývá silovým tréninkem dětí, u nějž panují časté obavy z jeho používání. Třetí ka- pitola je věnována CrossFitu jako jedné z variant funkčního tréninku, zmiňuje jeho hlavní pilíře a popisuje jeho využití ve školní tělesné výchově. Ve čtvrté kapitole je popsán výzkum, který se týká zapojení crossfitových prvků do výuky tělesné výchovy a jeho vlivu na rozvoj tělesné zdatnosti. V násle- dující, páté kapitole jsou uvedeny přípravy do hodin tělesné výchovy zahrnující CrossFit.

Způsob života našich prehistorických předků nám pomáhá pochopit paleopatologické zhodnocení jejich kosterních pozůstatků. Rané kultury, které již znaly písmo, po sobě zanechaly symbolická sdělení ve své mytologii. Jak kosterní nálezy tak mýtopoetická sdělení starověkých civilizací Mezopotámie, Egypta, Řecka, Říma, ale i mýty germánské, irské aj. prokazují, že lidé už v předkřesťanských společenstvích se o své slabší členy (děti, nemocné, staré a zdravotně postižené) starali a nezbavovali se jich fyzickou likvidací. Předkládaná zjištění tak vyvracejí tradované periodizace postavení postižených osob ve společnosti. Tyto periodizace totiž vesměs tvrdí, že k altruistickému vztahu k osobám s postižením lidská společenství dospěla až v době nejnovější. Tato publikace taková tvrzení nepotvrzuje

Publikace přibližuje v českém prostředí nepříliš frekventované téma akademického učení vysokoškoláků. V centru zájmu textu stojí budoucí učitelé a jejich studijní procesy. Cílem je dostát ve vzdělávání novým nárokům, které na jednotlivce i celou společnost klade vysoká komplexita dnešního veřejného i soukromého života, označovaná jako „kurikulum moderního světa“. Pouze v omezené míře byla dosud reflektována skutečnost, že způsoby práce s poznatky, s nimiž studenti učitelství v univerzitním prostředí přicházejí do kontaktu, mají nezanedbatelný vliv na to, jak budoucí učitelé rozvíjejí své zacházení s informacemi a jejich osvojování. Právě z těchto zkušeností vyrůstají jejich profesní znalosti a dovednosti, které později řídí jejich profesní jednání. Výklad je organizován s využitím konceptu osobní epistemologie, zabývajícího se způsoby, jakými jedinci hodnotí, odůvodňují, utvářejí a využívají znalosti, a jejich vývojem ve vysokoškolském vzdělávání. Jeho úzká souvislost s kvalitou studijních procesů i výsledků z něho činí perspektivu s potenciálem obohatit současné vědění o procesech akademického učení a inspirovat vzdělavatele při zkvalitňování těchto procesů. První část publikace nabízí přehled nejvýznamnějších poznatků o klíčových dimenzích těchto procesů. Druhá část prezentuje výsledky dvou původních studií, jejichž společným jmenovatelem je zkoumání úlohy osobně epistemických dimenzí ve studijní úspěšnosti i v dalším vývoji budoucího učitele.

Metoděj Habáň OP (1899–1984) byl jednou z významných osobností českého dominikánského řádu minulého století. Kniha sleduje jeho životní osudy od vstupu do řádu, přes zapojení do dominikánského "intelektuálního apoštolátu" v meziválečné době až po zápolení s komunistickým režimem v druhé polovině jeho života. Všímá si jeho vnitrořádového i veřejného působení, zejména v roli duchovního učitele řady českých dominikánů a univerzitních studentů, a zapojení do četných filosofických a teologických diskuzí na nichž se podílel v průběhu celého svého života. 

Kniha je monografií o Jitce Snížkové (1924-1989). Pojednává o autorčině životě, muzikologickém výzkumu, hudebně organizační práci, koncertních a pedagogických aktivitách a hudební tvorbě. Obsahuje analýzy šesti skladeb, podává charakteristiku skladatelčina kompozičního stylu. Stěžejní částí práce je soupis její tvorby. Součástí knihy je CD s několika skladatelčinými kompozicemi.

Vědecká monografie se zabývá problematikou prevence rizikového chování z pohledu rodičů. Rodina se často velkou měrou podílí na samotném vzniku rizikových projevů chování dětí a do značné míry ovlivňuje následné řešení již vzniklých problémů. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli podrobit rodinu, v kontextu rizikového chování dětí a mládeže, detailnějšímu zkoumání. Práce prezentuje vybrané výsledky dvou výzkumů. Nejprve jsou v práci představeny kazuistiky, které byly vytvořeny v rámci výzkumu realizovaného kontinuálně od roku 2016. Ve spolupráci s výchovnými poradci a školními metodiky prevence jsme se pokusili popsat rizikové jevy, se kterými se pedagogové ve své praxi setkávají, a zejména postihnout, jak jsou jevy řešeny ve spolupráci s rodinou. Dále prezentujeme dotazníkové šetření, které bylo realizováno v letech 2018 a 2019 a mělo za cíl přinést základní vhled do informovanosti a názorů rodičů školáků na rizikové chování. Na základě výsledků již proběhlých výzkumů i výzkumů prezentovaných v této monografii jsme si dovolili formulovat závěry a doporučení ve vztahu k rodičům a pedagogům.

Vědecká monografie popisuje problematiku prevence rizikového chování z pohledu samotných pedagogů ve škole. Ti vstupují do školního prostředí, které je z pohledu rizikových projevů chování velmi komplikované. Objevují se nové jevy, např. ohrožení kyberprostředím, stalking, nové návykové látky, extremismus a další. Předkládaná vědecká monografie předkládá aktuální výzkumy v problematice rizikového chování u dětí a mládeže. Dále popisuje problematiku prevence rizikového chování se zvláštním zřetelem na děti a dospívající ve školním prostředí. A následně představuje výsledky vlastních zkoumání, které přibližují pohledy pedagogů na problémy realizace prevence rizikového chování ve školním prostředí.

This book is not a list or an overview of various theories of ethics. Nor is it a didactic manual for specific teaching units on moral education aimed at some group based on age or a particular theme (although some educational frameworks will be proposed). As the title suggests, the book intends to seek the starting points or foundations without which no moral education would be possible. The goal is to formulate and tackle the key questions which precede all moral education. What makes “good vs. evil” language possible and meaningful? Can virtue be taught and learnt? What makes our actions good? What is the condition of human nature? Are we naturally good, or evil? What constitutes an educator’s right to morally influence anyone else (not just a child)? What is the goal of moral education? What does a morally educated person look like? And how can we ensure the coveted moral result? Or – in the words of Jan Amos Comenius, the “teacher of nations” – how to educate a person to not only know what is good, but also to want what is good, and to do what is good “even if no one is looking?”

Monografie nabízí čtenáři prostřednictvím modelů sestavených z konstrukčních stavebnic náměty pro rozvoj přírodovědného myšlení žáků. Náměty konstrukčních modelů vycházejí z autorčiných dlouholetých zkušeností jako učitelky na základní škole. Monografie se věnuje teoretickým východiskům vyžití konstrukčních stavebnic v učivu fyziky na základní škole. Monografie uvádí patnáct modelů vytvořených z konstrukčních stavebnic, které jsou podpůrným prostředkem pro výuku fyziky na druhém stupni základní školy.

This book maps the history of Czechoslovak PEN Club from its creation till the present days. The author captured all the important moments of Club life in five chapters not only from strictly historical view, but also from cultural, political and literary perspective. The most interesting part of the book is probably the one about the interwar period in which cultural life was just thriving. On the contrary the activities of Czech PEN during the communist era in the fifties and later in the seventies and eighties were halted under the severe leadership of the party. Only during the sixties there was a short period of liberalization which swiftly ended after the Warsaw Pact invasion of Czechoslovakia in 1968 and the upcoming process of normalization. The Club had to rest for twenty years until finally there came a complete renaissance of Czech PEN after the Velvet Revolution.

Paměťová studia posledních desetiletí se zabývají kulturní pamětí a charakterizují privátní vzpomínky i oficiální prezentace událostí jako kulturní a sociální konstrukt. Do kontextu těchto teorií náleží Příběh budovy s čp. 301. Vzpomínky a příběhy, které předložená publikace nabízí, se vztahují k osobnostem a událostem této budovy.

Slovník sociální patologie obsahuje klíčové pojmy z oblasti sociální patologie. Sociální patologie je vnímána jako mezioborová vědní disciplína, která vychází především ze sociologie, ale prolíná se řadou dalších oborů – pedagogikou, psychologií, kriminologií, adiktologií a dalšími. Předmětem zájmu sociální patologie je studium negativních společenských jevů, jejich etiologie, stav, způsoby řešení, ale také možnosti prevence. Z tohoto pohledu také vychází výběr pojmů, které jsou ve slovníku prezentovány. Pojmy mapují především problematiku sociální patologie, ale dotýkají se také témat psychologických, pedagogických, právních a dalších. Slovník je určen především odborníkům z oblasti sociální patologie, dále pak studentům oboru sociální patologie a prevence, ale také studentům a zájemcům o obory blízké jako je např. sociální pedagogika, speciální pedagogika - etopedie, sociální práce, adiktologie. Další cílovou skupinou je odborná veřejnost se zájmem o danou problematiku včetně uchazečů o obor sociální patologie. Slovník si klade ambici podílet se na utváření sociální patologie a prevence jako samostatného oboru pomocí jasně definované terminologie.

Odborná publikace je určena těm čtenářům, kteří se zajímají o cizí jazyky a zároveň mají kladný vztah k hudbě. V teoretické části knihy se autorka zabývá obecnými otázkami jazyka a hudby a jejich provázanosti. V komplexním výzkumu se zaměřila na tři přímé účastníky edukačního procesu. První okruh jejího zájmu tvořily učebnice cizích jazyků, u kterých pomocí obsahové analýzy textu zjišťovala kvantitativní a kvalitativní zastoupení hudební složky. Další bod autorčina výzkumu se soustředil na učitele cizích jazyků, kdy ji v dotazníkovém šetření zajímal především jejich postoj k hudbě a jejich osobní zkušenosti s hudbou v hodinách cizích jazyků. Třetí součástí aplikovaného výzkumu byli žáci základních a středních škol, jejich vztah k hudbě a zároveň jejich pohled na využití hudby ve výuce cizích jazyků. Údaje získané ve všech oblastech výzkumu byly zpracovány a porovnány s cílem získat co nejkomplexnější pohled na danou problematiku. Publikace tak představuje první pokus o syntézu teoretických východisek, didakticko-metodických konsekvencí výsledků aplikovaného výzkumu a zároveň je příspěvkem k diskusi o vlivu hudby na výuku cizích jazyků. Téma vyvolává řadu nových otázek, na které je třeba neustále hledat odpovědi.

Monografie je rozdělena do dvou částí. první část je věnována historickému pohledu na tento sektor literatury, na rozvoj prozaických žánrů určených dětem a mládeži v Quebeku a na postavení četby v quebecké společnosti. Historická část je uzavřena nástinem výchovné a kulturní politiky v Quebeku na začátku 3. tisíciletí. Druhá část monografie nabízí analýzu literární postavy jako pojmu. Studium sémantického pole této kategorie vede ke zdůraznění důležitosti hlavní postavy, "hrdiny", v knihách pro mladé čtenáře. Po tomto teoretickém úvodu následuje 6 kapitol věnovaných rozborům literárních děl pro děti a mládež, která představují různé prozaické žánry a jejich tematika se zabývá velkými existenciálními otázkami, jako je život a smrt, štěstí a strach, identita a jinakost.

Power and Exploitation in the Czech Lands in the 10th-12th Centuries: A Central European Perspective offers a unique analysis of the history of early medieval Czech society. It draws new attention to the role of serfdom and slavery in the early period of the Přemyslid dynasty in the Czech lands, and the organization of land and property access and ownership. The provocative conclusions reached by the author in this study shed new light on the oldest period of Czech history. Petráček analyses these issues comparatively, also taking into account Poland and Hungary; this is an approach unique to this book.

Práce na pomezí sociálních, kulturních a církevních dějin analyzuje paradoxní a dalekosáhlé dopady Lutherovy reformace a protireformace na západní křesťanství jako celek: prohloubené pokřesťanštění společnosti, ale zničení dobrého jména náboženství a vzájemným vymezováním deformovaný vývoj všech větví západního křesťanství, vytvoření dokonalejší církevní organizace, leč ztráta schopnosti vytvářet jednotný hodnotový rámec a vnášet civilizační impulsy do západní společnosti, narušení vztahu mezi náboženstvím a vědou, jednostranné vychýlení rovnováhy mezi státem a církvemi, chápání náboženské nenávisti jako ctnosti a součásti vlastní konfesní identity a mnoho dalších.

Tato monografie prezentuje výsledky výzkumného projektu zaměřeného na problematiku vzájemného působení cizích jazyků na učení. Základní výzkumná otázka zjišťovala, zda jsou si studenti, jež studují více cizích jazyků, vědomi pozitivních a negativních přenosů těchto jazyků. Důležitou součástí publikace je dotazník, který byl vytvořen, distribuován a analyzován studenty zapojenými do výzkumu. .Sebereflexe studentů přinesla rozšíření a zajímavý pohled na otázku využití již existujících jazykových dovedností a schopností v procesu studia dalších cizích jazyků. Monografie rovněž prezentuje chyby, které se objevily v testech písemných přijímacích zkoušek v němčině vlivem interlingvální interference y v letech 2016 a 2017 u zájemců o studium němčiny na Pedagogické fakultě Univerzity v Hradci Králové. Uvedeny jsou rovněž chyby vzniklé během výuky v seminářích německého jazyka během celého akademického roku.