Zemřel profesor Oldřich Richterek

V sobotu 24. ledna zemřel profesor Oldřich Richterek, literární vědec a pedagog, na nějž v těchto dnech vzpomínají jeho kolegyně a kolegové, jeho dávní i nedávní studující, všichni, kdo jsme ho poznali jako erudovaného odborníka, nadšeného a temperamentního přednášejícího, člověka plně zaujatého svým oborem, zvyklého neustále se učit, vždy připraveného diskutovat a podělit se o silný čtenářský zážitek.

Od zahájení vysokoškolských studií byla odborná cesta profesora Richterka spojena s Filozofickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, tam vystudoval ruský jazyk a historii, absolvoval externí aspiranturu (1987), tam se také habilitoval v oboru ruská literatura. V roce 2000 pak byl jmenován profesorem v oboru dějiny ruské literatury. V roce 1975 ještě stihl absolvovat rozšiřující studium německého jazyka na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Po sedmnáctiletém působení na střední škole v Rychnově nad Kněžnou zahájil v roce 1980 kariéru vysokoškolského pedagoga, na Pedagogické fakultě v Hradci Králové setrval až do roku 2020. Na Katedře ruského jazyka a literatury měla jeho pedagogická činnost široký záběr, vyučoval ruskou literaturu od nejstarších dob až do počátku 20. století, věnoval se didaktice literatury a později také výuce teorie literatury.

Celoživotním tématem pana profesora byla tvorba Antona Pavloviče Čechova, interpretaci jeho děl, analýzám českých překladů Čechova i čechovovských divadelních inscenací zasvětil mnohé ze svých více než 150 odborných studií a statí, a také svou monografii Umělecký styl prózy A. P. Čechova v interpretaci českých překladatelů.

Další významnou linii jeho odborného zaměření tvoří dialog kultur, téma, jímž se dlouhodobě zabýval, ať už v odborných pracích věnovaných recepci ruské literatury v českém prostředí, v analýzách českých překladů ruské literatury, v obecných úvahách o možnostech i úskalích současného interkulturního dialogu (v nich zůstával optimistou a jeho optimismus, jak vědí všichni, kdo ho znali, dokázal být blahodárně nakažlivý!). Ovšem dialog v jeho případě znamenal také vždy vstřícný a kolegiální dialog učitele se studujícími, dialog respektující partnery, otevřený různým názorům, dialog, v němž umělecký text je využíván nejen pro prezentaci estetických hodnot, ale také pro rozvíjení široce pojatých rozprav o hodnotách etických, o kulturně historických a filosofických otázkách, o sdílení osobních zkušeností.

Prof. Richterek se v 90. letech minulého století zasloužil o transformaci Pedagogické fakulty na Univerzitu Hradec Králové, a to ve funkci proděkana pro zahraniční styky a rekvalifikaci PdF, posléze jako děkan Pedagogické fakulty (1991–1993), rektor Vysoké školy pedagogické (1993–1996) a děkan PdF UHK (1996–1999). Stál také u zahájení výstavby budovy A, která se stala základem univerzitního kampusu Na Soutoku. Na začátku nového tisíciletí ještě několik let působil jako vedoucí Katedry slavistiky. Za své zásluhy o rozvoj PdF a za zásluhy o vznik UHK byl prof. Richterek v roce 2019 oceněn Medailí rektora a v roce 2022 byl jmenován emeritním profesorem UHK, vůbec prvním za PdF.

To, že v čele fakulty stanul bezprostředně po r. 1989 rusista, svědčí nejen o profesních kvalitách pana profesora Richterka, ale také o jeho kvalitách lidských, o tom, že prof. Richterek byl osobností širokých odborných zájmů, ale především člověkem ochotným přijmout nečekané výzvy, osobností konsenzu, člověkem odhodlaným i moudrým.