Bohemistický svět v malé Praze, salónu první republiky

     Malou Prahou nebo salónem první republiky bylo a mezi zasvěcenými dosud je nazýváno místo, které je krom toho sídlem naší univerzity. Dálo a děje se tak jistě poprávu, architektonické a kulturní dědictví láká turisty. Svoji roli však doufejme hraje i neméně bohatá přítomnost; možná také díky ní bylo Katedře českého jazyka a literatury PdF UHK nabídnuto, aby se například po Praze, Olomouci či Liberci stal Hradec Králové dalším městem, které bude hostit seminář pro zahraniční bohemisty z 22 zemí světa (zejména vysokoškolské učitele nebo překladatele).

     Samotná akce má již více než desetiletou tradici. V současnosti je jejím hlavním pořadatelem Moravská zemská knihovna. Mezi účastníky můžeme pak nalézt i češtináře ze zemí geograficky a kulturně nám velmi vzdálených; do nichž je však právě takto možno šířit povědomí nejen o úrovni našeho vysokého školství a české literatury, ale také o kvalitách hostitelské instituce a zajímavostech místa, v němž akce probíhá.

     Letošní Bohemistický seminář se v Hradci Králové konal ve dnech 13. – 17. července. V jeho rámci se účastníci dozvěděli nejen o historii kraje a uměleckých tradicích (včetně těch literárních), o dějinách a přítomnosti hostitelské instituce (za prohlídky nově opravenou univerzitní budovou C). Při hudebním večeru, návštěvě literární hospody, autorském čtení a přednášce J. Typlta však měli možnost zažít na vlastní kůži hodnoty aktuálně vznikající. O tom, jaké jsou, je přesvědčila s obrovským zaujetím podaná přednáška hostujícího profesora P. Bílka (věnovaná aktuálnímu dění v české próze). Přítomné překladatele jistě zaujalo podání problémů, s nimiž se mohou setkat překladatelé z malého – či do malého – jazyka (v podání A. Kozára a M. Pató).

     Z pedagogů naší univerzity hovořil T. Petráček o duchovním kontextu, v němž současná česká kultura (tedy i literatura) funguje (zatímco minulost kraje, v němž se akce konala, připomněl R. Bláha z Muzea východních Čech), J. Bílek a N. Mlsová (děkanka pedagogické fakulty) představili literární osobnosti, které svým významem daleko překročily hranice regionu (Karla Čapka a Jaroslava Havlíčka). Médiu, které si v zahraničí získalo možná ještě více pozornosti než česká literatura, totiž českému filmu po roce 2000 se v esejisticky laděné přednášce věnoval J. Hojda. K předmětu, s nímž se autoři i jejich překladatelé tu s radostí a snadno, tam s nesnázemi stýkají i potýkají, totiž k české řeči v její aktuální podobě (Nové trendy v češtině) i v jejich regionálních specifikách (Jak /a proč/ se mluví na východě Čech?), obrátily ve svých referátech pozornost J. Bílková a H. Goláňová.

     Rádi jsme se nechali strhnout také procítěnou dramatizací slavné Fuksovy novely Pan Theodor Mundstock (v podání labskoústeckého J. Achaba Haidlera) nebo zasvěceným komentářem profesora S. Bohadla, když nás tento provázel (Sporckovým i Braunovým) Kuksem a okolím.  Rádi věříme, že si tedy účastníci semináře odvezli z Hradce Králové a naší univerzity přesvědčení, že byli a budou vítáni a mají se proč k nám vracet.

     Je-li tomu tak, sluší se za to poděkovat i pracovníkům a pracovnicím Moravské zemské knihovny (v čele s paní J. Jílkovou) a Českého literárního centra (součástí semináře bylo udílení Ceny Susanny Roth pro mladé a začínající překladatele), bez nichž by se celá akce, jejímž závěrem byla (P. Berounským) komentovaná procházka oním salónem první republiky, nemohla uskutečnit.