O konferenci

Téma: Sociální práce - (Ne)bezpečná profese v (ne)bezpečné době?

 

Co jsou nebezpečí, která na nás v současné globální společnosti číhají? Mění se nějak a může k jejich zvládání přispět sociální práce? Nebo je naopak i sociální práce vystavena rostoucímu nebezpečí? Někdo může nebezpečí chápat v obecnější rovině jako měnící/horšící se společenské podmínky pro životy lidí, jiný ve smyslu nebezpečných pracovních podmínek pro výkon profese sociální práce, další doslovněji jako přímé fyzické ohrožení na životě.

Volbou tématu konference chceme reagovat mj. i na události posledních měsíců (střelba na Univerzitě Karlově, výhrůžky násilím a s nimi spojená evakuace studentů i učitelů na řadě dalších českých univerzit), které přinášejí až hmatatelná nebezpečí, vyžadující hledání adekvátní společenské reakce.

Nebezpečí ve společnosti číhala vždy a přítomna vždy budou. Můžeme se ptát, co vlastně „nebezpečí“ je. Pokud vyjdeme ze slovního základu, vyjeví se nám slovo „péče“. Bezpečí tak může znamenat situaci (fyzickou, anebo v širším slova smyslu společenskou/sociální situaci), která je „bez péče“, tedy nevyžadující zásah, intervenci do situace. Nebezpečí je pak opakem, tedy situací, která vyžaduje naši péči, pozornost.

Moderní racionální éra, která zplodila moderní sociální práci i politiku, se pokusila uchopit snad všechna myslitelná nebezpečí systematicky a začala hledat způsoby, jak nebezpečné situace, situace hodné zřetele, definovat a zvládat je. Tím výskytu nebezpečí nezabrání, ale může mít potenciál jejich definováním, volbou adekvátních nástrojů a postupů v případě, že se objeví, zmírnit jejich dopady na život jedinců, skupin i celé společnosti.

Je tedy dlouhodobou rolí sociálních věd nová nebezpečí uchopovat, obsahově definovat, slovně „opojmovat“ a hledat způsoby eliminace/zmírňování jejich dopadů. Měly by identifikovat a reflektovat ideologická „nebezpečí“, stejně tak jako konkrétní „nebezpečí“ při výkonu profesí i v přípravě na tyto profese (nebezpečí při vzdělávání). V konkrétní rovině aplikovaných sociálních věd pak sociální práce a politika musí aktivně uchopovat nová „nebezpečí“ vyplývající z rostoucího objemu rizik vycházejícího z kyberprostoru. Má hledat řešení zmírňování následků procesu digitální exkluze, tedy vzniku „digitální propasti“ poukazující na odlišný přístup k digitálním technologiím napříč společností. V podobném duchu nová nebezpečí (ale snad též i pozitiva) přinášejí nová sociální média/sítě, která jsou z většiny zodpovědná za vznik a ustálení nového pojmu „doba postfaktická“. Může sociální práce přispět k zvládání těchto nových nebezpečí, situací vyžadujících naši péči?