PřF Věda a výzkum, Zahraničí 11. 4. 2019

„Přál bych si, abychom něco podobného zažili všichni.“ Stipendista Fulbrightova programu míří z UHK na prestižní Harvard

Komise J. Williama Fulbrighta uděluje každoročně stipendia na vzdělávací, vědecké a kulturní pobyty do USA pouze asi čtyřiceti žadatelům. Jedním z těch, kteří letos uspěli, je Mgr. Lukáš Vízek, Ph.D., z Katedry matematiky PřF UHK.

Ten získal tzv. Fulbright-Masarykovo stipendium, určené pro vědce, kteří jsou spolu se svojí odbornou a pedagogickou prací aktivní i ve veřejném životě své instituce a mimo ni. A tím Lukáš Vízek bezpochyby je. Je členem akademického senátu UHK, pracuje na různých projektech hradeckých gymnázií, je známý organizací seminářů pro učitele matematiky nebo připravuje se svým bratrem projekce na historických šestnáctimilimetrových promítačkách.

Jeho aktivita ve veřejném životě se tak odráží i v jeho akademické práci:

Lukáš Vízek


„Jsem přesvědčený, že tvořit výzkum i připravovat výuku pouze v rámci naší univerzity je zkrátka málo. Je třeba budovat kontakt se zahraničím. Zahraniční zkušenost je jedním z impulsů, jak zpětně obohatit naši práci doma,“ popisuje své rozhodnutí přihlásit se do Fulbrightova stipendijního programu, přestože jak sám přiznává, celá jeho cesta v tuto chvíli přináší více otázek než odpovědí. Od podzimu 2019 na ně během 6měsíčního pobytu na prestižní Harvardově univerzitě v Massachusetts bude hledat odpovědi.
 
S jakým projektem jste se do Fulbrightova programu hlásil?  
Název mého projektu je Developing Flexibility in Geometry as a Part of Mathematics Education. Centrem mého výzkumu jsou geometrické konstrukce. Jde vlastně o úlohy, které jsou součástí matematiky, v mém případě konkrétně středoškolské. Mám totiž na  starosti kurz geometrie pro studenty učitelství matematiky. Chci je naučit učit geometrii dobře. A v neposlední řadě, protože působím na střední škole, ji chci učit dobře i já sám.

Výzkum, kterým jste se zabýval, byl ale původně zaměřen na historii vyučování matematiky…
Můj předchozí vědecký zájem považuji do jisté míry za uzavřený. Nelituji toho, naopak, porozumění historii nám pomáhá pochopit současnost. Ale protože působím v přípravě budoucích učitelů jako didaktik matematiky, musím řešit spíše současnost. Učitelství se nedá postavit na historii. Budoucnost českého školství vidím v obohacování ze zahraničních školních systémů. A vidím v tom i jejich budoucnost. Protože my to taky děláme docela dobře.

Proč jste se přeorientoval na geometrii?
Byla to souhra několika faktorů. Eukleidovskou geometrii garantoval prof. František Kuřina (dnes emeritní profesor KMa PřF UHK – pozn. red.), a já jsem ji po něm postupně převzal. A stál jsem před problémem, jak tento předmět uchopit a se studenty probírat tak, aby je to bavilo, až se z ní stal můj vědecký zájem.

Stipendium vám bylo přiděleno letos na jaře. Jak dlouho celý proces trval?
Stipendiem jsem se začal zabývat na začátku roku 2018. Bylo to právě v době, kdy jsem hledal další podněty pro mou práci odbornou i pro výuku a spolupráci s praxí. Impulzem byl také informační email ze zahraničního oddělení UHK s nabídkou stipendijních programů a pobytů (Tímto jim za to děkuji!), kde byl program zmíněn. Prestiž spojená s Fulbrightovým stipendiem byla zároveň i výzva.

Uvažoval jste i o jiných institucích? Harvardova univerzita má světové renomé a jen její jméno budí respekt…
Zaujala mě zde práce prof. Jona Stara z Harvard Graduate School of Education. Oslovil jsem ho s tím, že bych chtěl žádat o Fulbrightovo stipendium a ptal se ho na možnosti v tomto směru. Velice ochotně se mě ujal, připravil se mnou výzkumný záměr a do dneška jsme si vyměnili desítky emailů. Napsal mi zvací dopis, který byl součástí žádosti. V oboru vzdělávání je Harvardova univerzita navíc hodnocena jako jedna z nejlepších na světě. Řekl jsem si, že když už vyjet, tak k nejlepším.

Co bude výstupem celého vašeho 6měsíčního pobytu na Harvardově univerzitě?
V podstatě půjde o základní výzkum. Celá má práce bude spočívat v přípravě vhodných materiálů, listů, učebnic, textů, obrázků, ve spolupráci s Jonem Starem, který se zabývá algebrou, řešením rovnic. Připravuje zárodky učebnic a materiálů, do kterých promítá své myšlenky a didaktické postupy a ty pak ověřuje přímo na školách. To, jestli jsou připraveny dobře, pak reflektuje v odborných článcích v pedagogické literatuře. A zdokonaluje je. Cílí na to, aby studenti uměli řešit rovnice různými způsoby. To mě zaujalo.
 

Jak to aplikujete na geometrii? 

Cílem je to vyzkoušet i u geometrických úloh. Zabývat se budu vlastně procesem logického myšlení u studentů – jakým způsobem dojdou k objevování určitých zákonitostí.
Jednou z myšlenek mého přístupu ke geometrii je, že konstrukce je výzva. Tvořivost – v anglické literatuře flexibility – schopnost řešit problémy a řešit je různými způsoby vede k porozumění podstatě geometrie jako takové. Když se tedy zaměříme na to, aby studenti uměli řešit úlohy různými způsoby, tak tím můžeme pomoci porozumění matematice jako takové.

Co geometrické konstrukce a moderní technologie? Zůstanete u kružítka a pravítka?
To je dobrá otázka. Geometrické konstrukce mají vlastně charakter programování – je třeba projít určité kroky, tak aby daný objekt byl sestrojen. V lecčem se inspiruji programy Geogebra nebo Sketchometry, ale myslím, že je stále podnětné a důležité pracovat v geometrii s kružítkem a pravítkem a tvořit ji na papír. Souvisí to s manuální zručností, souhrou oka, ruky a myšlení.
Tím nechci říct, že softwary dynamické geometrie do školy nepatří. Patří, ale mají tam jinou úlohu. Umožňují zpětně modifikovat dané obrazce a ilustrovat platnosti tvrzení. Když v nich modifikuji obrazec, stále vidím, že platí např. daná věta. Ale každé má něco do sebe a nedá se jedno nahradit druhým a naopak.

Kromě výzkumu má program stipendistům přinést i inspiraci v dalších oblastech akademické práce. Co dalšího budete na Harvardově univerzitě sledovat?  
Samozřejmě mě zajímá, jakým způsobem připravují budoucí učitele matematiky, jak funguje jiná univerzita obecně, i když něco bude určitě neporovnatelné. Soustředit se chci také na „vědeckou komunikaci“ – tj. na publikace a články, které jsou určitým nástrojem diskuse mezi akademiky. I to se tam chci naučit – o čem psát, a hlavně jak o tom psát, aby se mé články objevovaly v hodnocených časopisech s vysokým impaktem a podnítily tak výměnu názorů mezi odborníky, která neodmyslitelně souvisí s rozvojem oboru.

V rámci Fulbright-Masarykova stipendia je do zahraničí každoročně vysláno jen něco mezi 12–20 žadateli. Co byste vzkázal kolegům, kteří zatím s podáním žádostí váhají, třeba proto, že konkurence je vysoká?
Že i zdánlivě nedosažitelné se může stát realitou. To je to, co mě na mé akademické práci baví. Učit je skvělé, ale tohle má ještě další náboj. Přál bych si, abychom něco podobného zažili všichni. Prostředky ve formě stipendií a grantů jsou tu. Stačí jen zkusit zažádat. A nebát se velkých jmen.

 



Mgr. Lukáš Vízek, Ph.D.

Lukáš Vízek je didaktikem Katedry matematiky PřF UHK, věnuje se budoucím učitelům matematiky na druhém stupni základní školy a na střední škole. Spolupracuje s královéhradeckými gymnázii, s kolegy z Katedry didaktiky matematiky MFF UHK v Praze připravuje vzdělávací programy pro učitele, jako je např. Letní škola geometrie. Pro jeho přednáškovou a publikační činnost, výuku a další aktivity viz domovskou stránku.








 







 



Kristýna Vávrová
Referát propagace a komunikace