Co Vás zajímá?
Nový termín pro podání přihlášek k bakalářskému studiu: 31. března
Zeptej se svých budoucích kolegů!
Studuj na FF UHK
Chceš studovat na fildě? S FFree indexem budeš mít přijímačky v kapse!
Přijďte si vyzkoušet vědu hrou
    13.07.2016

    Studentka archivnictví v Anglii vytvořila svou vlastní výstavu

    Chtěla zažít něco nového, rozšířit si obzory, zvýšit své odborné kompetence a zdokonalit se v cizím jazyce. Vše se jí díky vlastním schopnostem, znalostem, odvaze i programu Erasmus+ a finanční podpoře mezinárodního centra pro archivní výzkum ICARUS povedlo na výbornou.

    Veronika Valigurská, studentka na Katedře pomocných věd historických a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, popisuje své zážitky z praktické stáže v jižní Anglii, kde celkem deset měsíců pracovala Torquay Museum. „Tu zkušenost bych nevyměnila za nic na světě,“ říká studentka, která nejprve do muzea přijela na tři měsíce, ale díky svému úspěšnému „angažmá“ se mohla vrátit na dalších sedm.
     
    Návrat do práce byl překvapivě jednoduchý a přirozený. Jako kdybych nikdy neodjela. Na mém stole na mě čekala kupa nových přírůstků, bylo potřeba otevřít galerie, zkontrolovat vlhkost a teplotu, vystavit obrázek týdne a seznam neměl konce. Tato stáž však měla ten rozdíl, že mi můj nadřízený, kurátor Barry Chandler, přidělil oficiální titul „Engagement & Collections Assistant“. Na jaře jsem byla dobrovolník, ale teď se ze mě stala na pár měsíců asistentka kurátora se vším všudy. 



    Asistovala kurátorce Přírodovědného muzea v Londýně
     
     Prvních pár dnů v práci jsme rušili výstavu o fotbalovém klubu Torquay United, kterou jsem na jaře pomáhala vystavit, a letní výstavu o Science Fiction. Aby se měli návštěvníci pořád na něco dívat, hned další dny jsme pracovali na výstavě nové s názvem Britain´s First Humans, která byla doplněná o exponáty z Přírodovědného muzea v Londýně obsahující mimo jiné půl milionu let starou holenní kost Homo Heidelbergensis. Asistovat kurátorce z Londýna a sledovat ji při práci byla zkušenost k nezaplacení. Vzhledem k tomu, že hodnota vypůjčených exponátů byla sedmimístná, přibyla mi tím další povinnost a to denně kontrolovat teplotu a vlhkost v místnosti a týdně volat do Londýna kvůli testu alarmu. 
     
    Nová výstava byla tedy na světě, ale už bylo potřeba přemýšlet a plánovat výstavu na jaro 2016. Záhy jsem se dozvěděla, že příslib samostatného projekt nové výstavy o kočkách, který byl zmíněn kurátorem zdejšího muzea Barrym Chandlerem při mé předchozí stáži, se stal skutečností.  

    Instalovala lví kůži i mumii kočky

    Čekal mě tedy rychlokurz za pochodu o tom, jak vytvořit výstavu z ničeho. Během následujících sedmi měsíců jsme ve dvou vytvořili dílo, na které si ostatní muzea běžně najímají designéry a pomocné kurátory. Načetli jsme o tématu desítky knih, rozvrhli vitríny a panely, vytvořili grafiku, vybrali vhodné předměty a zorganizovali výpůjčku tři tisíce let staré mumie kočky z Bristol Museum & Art Gallery, napsali doprovodné texty a popisky, vyrobili si vlastní cedulky a stojany, navrhli plakáty, vymysleli interaktivní část pro děti. Potřeba říci, že ve chvíli, kdy jsem navrhla pověsit těžkou lví kůži do promítacího koutku, asi Barry proklínal české studenty a jejich ztřeštěné nápady. 


     
    Výstavu s názvem CLAWS: A Human History of Cats jsme dokončili v termínu a díky finanční výpomoci z ICARU jsem měla možnost ji i sama nainstalovat v galerii a slavnostně otevřít. Na výstavu jsem byla a stále jsem jaksepatří pyšná. 
     
    Ve volných chvílích, kterých moc nebylo, jsem kromě jiných povinností zaučovala novou dobrovolnici pracovat s archiváliemi, pomáhala udržovat galerie nebo zprostředkovávala přístup do depozitářů pro badatele, vkládala data do databází, aktualizovala muzejní registr nebo dokumentovala nové přírůstky. Také jsem se seznámila s vnukem Agathy Christie, který má v úmyslu nejen přesunout celý její pozůstalý archiv do muzea, ale také platit archiváře, který bude archiv spravovat.



    Zapsala se do historie Britského muzea  

    Jedním z největších zážitků těchto sedmi měsíců byl výlet do Přírodovědného muzea v Londýně. Muzeum je totiž vlastníkem 41 tisíc let staré části čelisti moderního člověka neboli KC4, která dokazuje, že moderní lidé a neandrtálci spolu žili v Británii ve stejnou dobu.

    Vědci z londýnského muzea se spolu se svými kolegy z Německa rozhodli prozkoumat tento nález důkladněji a požádali muzeum o možnost odebrat vzorek z jednoho ze zubů s cílem zjistit, jestli se v něm nachází dochovaná DNA. Vzhledem k tomu, že je to to nejcennější, co muzeum vlastní, bylo potřeba, aby KC4 převáželi dva lidé. A já měla tu možnost být jedním z nich.

    Navíc bylo potřeba, aby někdo vyřídil pochůzku v Britském muzeu. Takže zatímco Barry dohlížel na odběr DNA, já šla do Britského muzea vyzvednout poklad (stříbrnou lžičku a část zlatého prstenu). Ještě teď je pro mě těžké uvěřit, že v záznamech Britského muzea je můj podpis. 

     
    Během těch pár měsíců strávených v Torquay jsem se vzdělávala i jinými způsoby. Pravidelně jsem totiž sama nebo s někým ze zaměstnanců muzea jezdila na kurzy pořádané Jihovýchodní Federací Muzeí. Celkem jsem se zúčastnila 5 kurzů, z nichž nejužitečnějším bylo dvoudenní školení v Bristolu o digitalizaci sbírek.



    Budoucnost v anglických muzejích vypadá slibně

    Na základě znalostí, které jsem na tomto kurzu získala, jsem vypracovala nový projekt týkající se vytvoření online databáze fotek nacházejících se v muzeu, která viditelně zjednoduší dostupnost muzejních sbírek široké veřejnosti. Tento projekt také vytvoří nové pracovní místo, o které mám v plánu se na podzim ucházet. 

    Abych zvýšila svůj přehled o aktuálním dění v muzejním prostředí, stala jsem se členkou Muzejní Asociace. Díky této stáži jsem navíc získala dost zkušeností na to, abych byla schopná se ucházet o práci v Anglii, a také jsem se o to již pokusila. Navzdory tomu, že jsem práci v The Museum of Barnstaple and North Devon nedostala, byla jsem jedna z pěti uchazečů, které pozvali na pohovor, což považuji za obrovský úspěch. 
     
    Další možná pracovní možnost přímo v našem muzeu se objevila měsíc před mým odjezdem a týkala se opět digitalizace. Tentokrát však souvisela s částí sbírky negativů a souvisejícími archiváliemi, o které projevil zájem archiv nedalekého národního parku, který by digitalizaci také financoval. Tento projekt by mi zajistil další rok v Anglii a práci na částečný úvazek. Během svého volného času bych měla možnost pracovat opět jako asistentka kurátora a dále se vzdělávat a získávat další zkušenosti.  
     
    Co se týče mých dalších plánů do budoucna, tak kromě pracovních možností, o kterých jsem se již zmínila, jsem se v červnu na  dva týdny vrátila do muzea vypomoci s instalací letní výstavy o samurajích. Na dálku také pracujeme s Barrym na podzimní výstavě o cestovateli Percy Fawcettovi, rodáku z Torquay, který hledal bájné město Z a podle kterého vznikla postava Indiany Jonese. Také pracujeme na přetvoření CLAWS: A Human History of Cats v putovní výstavu. 


     
    Závěrem bych chtěla moc poděkovat Erasmu, ICARU a Univerzitě Hradec Králové za podporu a hlavně finanční pomoc, bez které bych se do Anglie podívala maximálně na pětidenní poznávací zájezd.  Těch celkových deset měsíců tam strávených bylo to největší dobrodružství, jaké jsem kdy zažila a upřímně doufám, že ještě neskončilo. Zážitků mám tolik, že bych mohla napsat knihu. 
     
    Nejen, že jsem si zlepšila angličtinu, ale také zvedla sebevědomí a dokázala si, že můžu dělat a vidět věci, o kterých se mi v životě nesnilo. Proto každý, kdo uvažuje o zahraniční stáži, by místo váhání měl sbalit kufry a jet. Nebojím se říci, že mi tato stáž otevřela nové dveře dokořán a převrátila život vzhůru nohama. 
     


  • Více z Novinky

Naposledy upraveno: Kašparová Lenka 1, 13.7.2016 14:13