05.02.2019

    O Ghaně, nabídkách k sňatku a bolestivém čtecím maratonu na švédské univerzitě

    S programem Erasmus se Iva Sojková podívala do rozpálené Afriky i severského Švédska.

    Iva Sojková je doktorandkou na programu Politologie obor Africká studia FF UHK a zároveň ukázkovým příkladem studenta, který ví, kde je na naší fakultě Zahraniční oddělení. V rámci svého studia totiž vycestovala hned čtyřikrát – dvakrát do Ghany a dvakrát do Švédska. Její zážitky by vydaly na samostatnou knížku. Přinášíme alespoň rozsáhlejší rozhovor.  
     

    V Ghaně jste pobývala hned dvakrát, poprvé v rámci programu Erasmus Mezinárodní kreditové mobily, podruhé jako doktorandka. Tamní prostředí proto znáte poměrně dobře. Tato země je považována za jeden z nejstabilnější subsaharských států. Jaká byla Vaše osobní zkušenost? Jak je to s bezpečností v zemi? Ocitla jste se Vy sama v nějaké nebezpečné situaci? 

    Moje zkušenost byla v obou případech, kdy jsem v Ghaně pobývala, v podstatě skvělá. Protože mohu porovnávat pobyt v zemi s odstupem čtyř let, bylo pro mě nesmírně zajímavé zachytit, jak se země proměňuje, ekonomicky roste, což se přelévá do zlepšující se infrastruktury i množství nabízených služeb.

    Druhý pobyt (v roce 2018) byl pak z mého pohledu příjemnější pro dvě podstatné věci. Prakticky mě minuly výpadky elektrického proudu, které byly během energetické krize v roce 2014 na denním pořádku, a zmizela i hrozba eboly, která nám studentům denně připomínala, že se další den klidně můžeme balit domu.

    Ghana je vskutku dlouhodobě demokratickým ostrovem v západní Africe, který se po letech převratů a vojenské vlády těší velké míře svobody a stability. Nutno podotknout, že alespoň na univerzitní půdě si toho místní studenti i vyučující dosti považují a vyjadřují hrdost na tím, že jsou, slovy jedné studentky, „zářící demokratickou hvězdou Afriky“. Co se týče bezpečnosti v zemi, v podstatě nikdy jsem nečelila nějakému většímu nebezpečí. Po takřka roce pobytu mi nikdo nic neodcizil a ani mě nijak neohrozil. Pokud se tedy rozhodujete, kam vyrazit za poznáním západní Afriky, Ghana je v tomto ohledu ideální volbou. V zemi jsem cestovala i sama. Chtělo by se mi říci, že příjemnou stránkou takového cestování byl rapidní nárůst žádostí o ruku, ale zjistila jsem, že po překročení určitého počtu žádostí za den začne tato nadšenost rapidně klesat.

    Asi největším rizikem jsou nemoci – malárie a otravy z jídla. A pak je tu kvalita místních silnic a až obdivuhodná schopnost řidičů autobusů a taxíků překračovat konstrukční rychlost svých dopravních prostředků.

     

    Ghana je proslulá otevřenou a přátelskou společností. Jaké kulturní zážitky Vás nejvíce zasáhly?

    V takové zemi jako je Ghana je tak trochu každý den kulturním šokem a dobrodružstvím, někdy příjemným a jindy nepříjemným.

    Nicméně pokud bych přece jen měla vypíchnout nějakou zásadnější zkušenost, byla by to cesta na sever Ghany, kterou jsem před lety podnikla autobusem. Obvykle se na vzdálený sever létá na otočku za safari do parku Mole, já jsem se tehdy s kamarádkou rozhodla podniknout cestu autobusem pro prostý zážitek z pozorování, jak se cestou mění příroda, architektura a vlastně i obyvatelstvo samotné. Na safari jsme nakonec ani nejely a raději jsme zůstaly na severu ve městech, která jsou tolik odlišná od těch jižních, že nabízí více zážitků než hrstka slonů v parku.

     

    Zážitek, který mě nepřestává dodnes fascinovat, byla a je nekritická úcta ke starším lidem. Úcta ke stáří je jistě krásná věc, ovšem problém nastává, pokud se projevuje nemožností/neochotou vzepřít se ustáleným pravidlům a měnit je k lepšímu. Na takový problém narazíte ve škole i v obchodech, kde se může stát, že prodavač zaúkoluje zákazníka prostě proto, že je mladší. Negativní zkušenost se pro mě váže ke studiu na univerzitě, kde si místní studenti nechají od vyučujících líbit v podstatě všechno. Pro cizince takový pohled může být vskutku frustrující, ale zase se za takovou realitou skrývá vysvětlení, proč některé věci nemohou fungovat lépe, a jsou tedy důležitou součástí procesu poznávání kultury země.

    Celkově z vlastní zkušenosti mohu potvrdit přátelskost místních obyvatel a ochotu pomoci. To se ale nedá říci o úřednících a člověk se musí obrnit trpělivostí, aby se z hádání o jediné razítko nezbláznil.

     

    Jak na tamní univerzitě vypadá studentský život? A jaká je kvalita školy? 

    Studenti žijí a bydlí na kampusu, kde jsou ubytováni na kolejích. Na kampusu se nachází tržnice a restaurace, knihovny a obchody, kde si můžete zakoupit vše, co potřebujete. V tomto ohledu mohu zaznamenat veliký posun k lepšímu za poslední čtyři roky.


     

    Pokud jste mezinárodní student, tak mezinárodní kancelář, která se o Vás stará během pobytu, nabízí po celý semestr řadu aktivit. Od společných večeří, diskuzí po mezinárodní kulinářský den nebo společné výlety do ghanské přírody a za kulturou. Mimo kancelář je zde řada místních studentských iniciativ, které nabízejí aktivity jako sobotní večírky, diskuzní večery nebo promítání filmů.

    Výuka na univerzitě se skládá klasicky z přednášky, na kterou navazuje seminář, kde se odpřednášená látka znovu prodiskutuje. Kvalita kurzů se diametrálně liší předmět od předmětu. Některé jsou triviální až nudné, jiné jsou poměrně dost náročné.

     

    V současnosti studujete v rámci Erasmu - praktické stáže ve Švédsku, kde v posledních letech dochází k vývoji, který proměňuje desítky let zažitý politický model. Jak jsou tyto změny vnímány Vaším okolím a jak se projevují?

    V souvislosti s mým oborem jsem se často dostala do diskuzí s mými kolegy z Centra pro Africká studia. Ti se obávají nejisté budoucnosti oboru a jeho významu pro švédskou společnost a ochotu jej financovat. Stejně tak je pro místní afrikanisty těžké pozorovat, jak se diskuze ve společnosti otáčí směrem ke vnímání kulturních rozdílů, které začínají být prezentovány na politické scéně jako viník veškerých problémů, který je neměnný a nepřekonatelný.


    Ve Falunu, který je od Stockholmu vzdálen tři hodiny jízdy vlakem a je považován za jedno z nejtradičnějších míst v celém Švédsku s nulovou kriminalitou, se cítíte být trochu izolován od tohoto problému. Neznamená to, že by byl Falun zakonzervovaným vakuem uprostřed Švédska, žije zde velká africká komunita a půlka studentů na univerzitě pochází z oblasti Blízkého východu nebo Afriky. Přesto zde máte pocit, že pro tamní klid a bezpečí nemůžete tento problém plně pochopit.

     

    Na FF UHK studujete Politologii se specializací na Africká studia. Proč jste se rozhodla vyjet právě do Švédska? Co Vám s Vaším zaměření nabízí? 

    Na Dalarna University jsem vyjela v rámci programu Erasmus již dvakrát. Před pěti lety jako student a dnes jsem zde jako vyučující posila programu African Studies. Dalarna University byla před pěti lety, kdy jsem se na magisterský program do Falunu hlásila, jedinou zahraniční afrikanistickou institucí, kterou UHK nabízela, a získání zkušeností z proslulého kvalitního skandinávského vzdělávacího systému mi přišlo jako něco, čeho by byla škoda nevyužít. Dodnes toho nelituji. Ze svých zkušeností mohu říct, že odjet studovat do Švédska je velice dobrým startovacím můstkem, neboť v Dalarně rozvíjete své znalosti do všech směrů, a to naprosto jiným stylem než jste zvyklí z českého prostředí. Výuka je tu založena z velké části na samostudiu, které zahrnuje četbu obrovského množství knih a článků. Byť si pamatuji, jak trýznivé bylo číst tolik knih, zpětně jsem takové těžké chvíle na cvičišti velice ocenila.


     

    Jaká je výuka ve Švédsku? Klade v porovnání s výukou u nás důraz na něco jiného?

    Jak již bylo naznačeno, výuka na DU je velice specifická a v mnoha ohledech velice odlišná od českého prostředí, přičemž se liší jak v zimním, tak letním semestru. V zimním semestru je program African Studies založen na přednášení zahraničních expertů z celého světa, kteří sem přijíždí přednášet na týden a prezentují tu vlastní výzkumy. A pak na zmíněném samostudiu a čtení textů na povinné semináře. V letním semestru pak výuka probíhá blokově, co měsíc, to jiný předmět na specifické téma. I zkoušky se zde liší od těch českých. Nedostanete test, nikdo Vás nezkouší ústně, ale píšete závěrečné eseje, které jsou kritickým zhodnocením literatury a přednášek.

     

    Ve Švédsku jste už podruhé. Učíte se švédštinu, nebo využíváte proslulé jazykové vybavenosti Švédů? 

    Ve Švédsku se bez problému domluvíte anglicky s kýmkoli. Trochu Vás možná udiví to, že prodavač v obchoďáku nebo žák základní školy má lepší úroveň než Vy. Nemusíte se tedy trápit s dalším jazykem. Celý program African Studies je samozřejmě v anglickém jazyce. Možnosti navštěvovat kurzy švédštiny tu jsou a univerzita je nabízí. Já jsem kdysi takové ambice měla, ale ve chvíli, kdy jsem jako studentka dostala do ruky sylabus a seznam literatury, mě entusiasmus učit se další jazyk přešel a kurzy švédštiny jsem raději vyměnila za dvě hodiny spánku navíc.

    Veronika Střítecká, Referát pro vnější vztahy a komunikaci FF UHK

     

     

     

     

     

     
     
     




  • Více z Novinky

Naposledy upraveno: Střítecká Veronika, 29.3.2019 10:47