Co Vás zajímá?
Pozvánka na přednášku dr. Michala Tošnera
Pozvánka na setkání doktorandů Tři staletí v srdci Evropy
Pozvánka na konferenci Viva Africa
Účastníci letní školy z Kolumbie a zahraniční stážisté na Kuksu
Stáhněte si Průvodce prváka FF UHK
Příměstský tábor FF UHK Chytré léto s FFildou

Oznámení



21. 9. 2017

Rozvrhy vyučujících na katedřa PVHA - ZS AR 2017/2018

PhDr. Zdeněk Beran, Ph.D.
Mgr. Matina Bolom-Kotari, Ph.D.
Ing. Monika Borkovcová, Ph.D.
Mgr. Richard Brun
Mgr. Lenka Doová, Ph.D.
prof. PhDr. Ondřej Felcman, CSc.
doc. Mgr. Petr Grulich, Ph.D.
PhDr. Vlastimil Havlík, Ph.D.
Mgr. Tomáš Haupt
Mgr. Ladislav Holoubek
PhDr. Tomáš Hradecký, Ph.D.
doc. RNDr. Štěpán Hubálovský, Ph.D.
Mgr. Jiří Hutečka, Ph.D.
Ing. Jiří Chludil
Mgr. Josef Kindl
prof. Ing. Karel Kolář, CSc.
Mgr. Jindřich Kolda
Bc. Michaela Kudová
Mgr. Martin Landsmann
PhDr. Michal Musílek, Ph.D.
prof. PhDr. Dana Musilová, Csc.
Ing. Radek Němec, Ph.D.
doc. PhDr. Věra Němečková, Ph.D.
PhDr. Jiří Pavlík, Ph.D.
Dr. Vitaliy Perkun
Mgr. Martin Petrus
Mgr. Radek Pokorný
Mgr. Petr Polehla, Ph.D.
Mgr. Tomáš Pozler
doc. PhDr. Martin Šandera, Ph.D.
PhDr. Jiří Štěpán, Ph.D.
PhDr. Ilona Vojancová
PhDr. Jana Vojtšíková, Ph.D.
PhDr. Zdeněk Zahradník
PhDr. Jakub Zouhar, Ph.D.


18. 6. 2016

Příběh studenty Veroniky Valigurské

Veronika Valigurská, studentka FF - obor Archivnictví - historie, prezentuje svůj zajímavý příběh o získání vysněné práce.
Co ji k tomu pomohlo?
Opakovaná stáž ve Velké Británii v Torquay (ve zdejším muzeu), nejprve zde hostovala v rámci ERASMU+, pak s podporou FF a nakonec s výraznou podporou ICARU (900 E).

Veronika Valigurská:

Už od malička jsem věděla, že až vyrostu, moje práce bude nějak souviset s historií. Ale jak? To jsem až do 3. ročníku vysoké školy, kde studuji již pátým rokem obor Archivnictví-historie, neměla nejmenší potuchy. No, a když jsem na konci třeťáku začala panikařit s tím, že nevím, co chci vlastně po státnicích dělat, rozhodla jsem se využít tolik vychvalovaný program Erasmus a vyjet do světa.


Vždycky mi šla lépe angličtina než němčina a tak byla má cílová destinace hned jasná, Anglie. Od začátku jsem byla rozhodnutá jet spíše na pracovní stáž než strávit semestr na jiné univerzitě, a proto jsem kontaktovala několik muzeí, až mi byla nabídnuta stáž v Torquay Museum v malém letovisku s názvem Torbay na anglické riviéře. Po zařízení všeho potřebného jsem si nahodila 20kg krosnu na záda, jako správný Čech zabalila řízky na cestu J a vydala se za dobrodružstvím.
 
 
Jsem ten typ člověka, který raději obětuje vlastní pohodlí, ušetří na letence a za ušetřené peníze si koupí knihu, a proto jsem letěla nízkonákladovou společností Ryanair do Londýna, kde jsem strávila na letišti Stansted noc. Druhý den brzy ráno mě poté mega levný Megabus odvezl z letiště až na jih Devonu do Torquay, kde jsem měla strávit další 3 měsíce ubytovaná u rodičů jedné ze zaměstnankyň muzea.
 
První pracovní den jsem byla nervózní jak hrom. Jsem si jistá, že nejsem jediná, která si při rozhodování vyjet či nevyjet do zahraničí kladla otázky typu: „Budu jim s jejich přízvukem rozumět? Je moje angličtina dostatečná na práci v Anglii? Co když mi řeknou, ať udělám něco, co neumím? Co když prostě nebudu dost dobrá?“ Brzy jsem ale zjistila, že jsem si dělala starosti zbytečně, a že jsem se zbytečně podceňovala. Nikdo nezná všechno a jsem ráda, že mě tyto otázky neodradily od nejlepšího rozhodnutí, které jsem kdy mohla udělat. Mým nadřízeným byl Barry Chandler, kurátor muzea, který mě podporoval od samého začátku a postupem času mi ukázal, jak úžasná je jeho práce. Každý den mě naučil něco nového, doplňoval a rozšiřoval mé znalosti a tím posouval i mé hranice. Kolikrát jsem se vracela z práce naprosto vyčerpaná a šla rovnou do postele, ale přesto jsem každým dnem milovala svoji práci čím dál tím víc. A cože jsem to vlastně dělala?

 
První měsíc bylo mou povinností pouhé přepisování zkatalogizovaných jeskynních nálezů z jednoho z muzejních depozitářů do počítače. Práce to byla sice jednotvárná, ale naučila jsem se zacházet s muzejní databází. Jak jsem se později dozvěděla, tato činnost mi měla vydržet na celé 3 měsíce no a já za 14 dní neměla co dělat. Následně jsem si prošla celý proces dokumentace archiválií, fotografií a litografů od prvopočátku, kdy se archiválie dostane do muzea, přes katalogizaci až k jejímu správnému uložení v depozitáři. Teorii jsem samozřejmě věděla už ze školy, ale praxe je přece jenom trochu jiná. Nové přírůstky tedy byly od toho okamžiku mojí starostí. Mimo to jsem pravidelně otevírala každé ráno muzeum, což mě moc bavilo. Celé totiž pod mýma rukama přicházelo k životu. Také jsem kontrolovala teplotu, vlhkost a přítomnost škůdců v celé budově a naučila se základním konzervačním technikám. S tím také jednoho krásného dne souviselo i uložení Agáty Christie k ledu. Muzeum má totiž vypůjčený a v jedné z galerií vystavený kožich této populární autorky a místní rodačky a my v něm našli moly. Kožich jsme tedy zabalili a uložily na měsíc do mrazáku. Na mě bylo za necelý měsíc dát k ledu i kostým Ms Marplové.
 
 
Muzeum v Torquay pravidelně vytváří svoje vlastní výstavy, které poté na několik měsíců vystaví v k tomuto určené galerii. I když je muzeum třetí největší v hrabství, má nedostatek zaměstnanců a proto jsem měla to štěstí, že jsem měla možnost pomáhat s vystavením Torquay United Exhibition, což byla výstava o místním fotbalovém klubu. Téma sice nebylo ničím pro mě, ale nikdy bych nevěřila, že se toho za 4 dny manuální práce tolik naučím. O zážitku s oblékáním figuríny fotbalisty do titěrných šortek a kopaček nemluvě. Největším zážitkem však bylo vystříhávání čtverců a obdélníků z umělého trávníku do vitrín nebo práce se skalpelem při výrobě cedulek. Červená sice tekla, ale na cedulky jsem byla jaksepatří pyšná.  A celkový výsledek byl také příjemným překvapením.  
 
Asi v polovině stáže Barry usoudil, že potřebuji pořádnou výzvu v podobě náročnější práce. Postavil přede mě tedy 3 krabice plné fotek, dokumentů a poznámek souvisejících s kopiářem místního bývalého opatství Torre Abbey no a mým úkolem bylo vše projít a zdokumentovat. Jestli jsem čekala na nějakou výzvu, tak ležela přede mnou. Kopiář byl totiž psaný samozřejmě v latině, poznámky v angličtině, já měla slovník ve francouzštině a myšlení v češtině. No co si přát víc. Řekněme, že jsem měla na pár dní vystaráno.
Tím však výčet mých povinností neskončil. Každý týden jsem totiž dávala na Facebook obrázek týdne, popisovala krabice v depozitáři, naučila se používat Photoshop, vkládala data do dvou databází, aktualizovala muzejní registr, naučila se dokumentovat i trojrozměrné předměty, vyřizovala dotazy veřejnosti týkající se muzejních sbírek, naučila se základy fotografování a každou první sobotu pomáhala s akcí pro děti. Dále jsem chodila s Barrym na schůzky kurátorů a zúčastnila jsem se i setkání se zaměstnanci z Přírodovědného muzea v Londýně ohledně podzimní výstavy.
 
Abych se náhodou nenudila, jako další úkol jsem dostala zaplnit svoji vlastní prázdnou vitrínu v jedné z galerií exponáty podle mého vlastního výběru. A tím myslím vybrat téma, načíst si o něm co nejvíce, zvolit správné předměty, naaranžovat je do vitríny, napsat, vytisknout a vyrobit krátké povídání o tématu atd. Také jsem pomáhala organizovat různé akce pro veřejnost jako divadelní představení o šíleném fyzikovi nebo páteční paranormální večery s lovci duchů, kdy jsem se snažila neusnout, zatímco ostatní se pokoušeli komunikovat se strašidly. K mému překvapení ducha opravdu vyfotili a v novinách je propagovaný jako nejvíce sexy strašidlo Anglie. Kromě práce přišla na řadu každý víkend i zábava. Už od prvního volného víkendu jsem jezdila po okolí a poznávala nová místa. Navštěvovala jsem muzea, kostely a katedrály, prozkoumávala podzemní chodby a vydávala se na kilometrové procházky do neznáma s pofiderní mapou v ruce a  vidinou dalšího hradu za kopcem. Postupně jsem se služebním pasem navštívila konkurenční atrakce v Torquay, v únoru se procházela po pláži nebo podporovala charitu kupováním nepřeberného množství knih v místních obchodech. Bohužel se v Torquay nenachází mnoho zahraničních studentů nebo vlastně studentů v mém věku obecně, ale to mi vůbec nevadilo. V muzeu jsem měla mezi zaměstnanci spoustu kamarádů, se kterými jsem chodila na bowling nebo jen tak na skleničku, pořádali jsme filmové večery a jedno dopoledne jsme všichni společně pozorovali zatmění slunce.
 
Jedním, z pro mě asi největších zážitků, byla chvíle, kdy přede mě jedno odpoledne Barry položil tajemnou krabici ze své kanceláře s tím, že udělá moji práci ještě zajímavější. Po nasazení rukavic a otevření krabice se mi naskytl pohled pro bohy. Ležela v ní totiž 2.500 let stará mumifikovaná hlava egyptské dívky. Ve chvíli, kdy mi bylo dovoleno si ji podržet v rukách, jsem byla ten nejšťastnější člověk na celém světě. A v tu chvíli jsem věděla, že tomuto místu nemůžu jen tak dát sbohem a hned následující den jsme s Barrym probírali, jaké jsou možnosti mého dalšího návratu.
 
Když se můj tříměsíční pobyt chýlil ke konci, přišel ke mně Barry, tajemný jak hrad v Karpatech, s tím, jestli jsem pro velkou či malou výzvu. No protože nejsem žádná máčka, vybrala jsem si velkou. V životě by mě ale nenapadlo, co si pod tím mám představit. Pěkně jsem si tím, jak se záhy ukázalo, zavařila. Výzva totiž spočívala v tom, že kdybych se na podzim vrátila, měla bych na starost celý projekt nové výstavy o kočkách, tzn. komunikaci s ostatními muzei, rozvržení vitrín a panelů v galerii, vytvoření grafiky, výběr předmětů, výrobu cedulek, vymyšlení interaktivní části pro děti, napsání doprovodných textů atd. Popravdě můžu říct, že si vážně srandu nedělal, i když já o tom byla až do září přesvědčená.
 
Konec stáže přišel na můj vkus až moc rychle a mě nezbývalo nic jiného, než dokončit veškerou rozdělanou práci a rozloučit se se všemi v muzeu. Tím však můj pobyt v Anglii nekončil a já druhý den s krosnou vyrazila na autobus. Čekalo na mě totiž 14denní dobrodružství, během kterého jsem navštívila 12 měst a posbírala neuvěřitelné množství zážitků. Během těchto dvou týdnů jsem mimo jiné měla díky průvodnímu dopisu od Barryho, prostřednictvím kterého jsem se dostala do většiny památek zdarma, možnost vidět místa, o kterých jsem do té doby jen četla.
 
První týden jsem prozkoumala SS Great Britain a postavila se pod velrybí žebro v Bristolu, ochutnala léčivou vodu v římských lázních a prošla se dějištěm románů J. Austenové v Bathu, na vlastní oči si přečetla pár řádek z jednoho ze čtyř přeživších opisů Magny Charty v Salisbury, prohlédla si údajný kulatý stůl krále Artuše a hrob Jane Austenové ve Winchesteru, několikrát navštívila místo vraždy Tomáše Becketa v katedrále v Canterbury a konečně měla možnost si pořádně prohlédnout Rossetskou desku a záměrně se ztratit v Britském muzeu v Londýně. Druhý týden mé kroky vedly ještě severněji a to do Yorku, kde jsem si prohlédla ostatky vikingů, nečekaně našla poslední místo odpočinku Bédy Ctihodného v Durhamu a místo, kde se učil Harry létat v Bradavicích neboli na hradě Alnwick. Následně jsem nakoukla přes hranice a prohlédla si Glasgow, dějiště slavné bitvy u Bannockburn nebo památník Williama Wallace ve Stirlingu. Všechno však musí jednou skončit, a proto po poslední zastávce v Edinburghu a obdivu skotských korunovačních klenotů můj pobyt ve Velké Británii skončil a já se vrátila domů. Tedy na chvíli…
 
...Tak už jsem si podruhé o rok posunula státnice. A proč? Abych se díky grantům z Erasmu a ICARU  vrátila na dalších 7 měsíců do Torquay Museum v jižní Anglii. Důvodů k návratu jsem měla hned několik. Tím hlavním určitě nebyla touha mít v životopise odrážku “10měsíční stáž v Anglii”, i když nebudu předstírat, že to nezní pěkně. Pro mě bylo ale tím nejdůležitějším to, že moje první stáž byla naprosto úžasná a já se toho chtěla naučit daleko víc a vrátit se domů s další náloží nových zážitků a zkušeností. Na konci prázdnin jsem tedy nasedla do autobusu, protože letenky byly v této roční době šíleně drahé a za dva dny už se vítala s mojí náhradní rodinou v Torquay.  
 
Návrat do práce byl překvapivě jednoduchý a přirozený. Jako kdybych nikdy neodjela. Na mém stole na mě čekala kupa nových přírůstků, bylo potřeba otevřít galerie, zkontrolovat vlhkost a teplotu, vystavit obrázek týdne a seznam neměl konce. Tato stáž však měla ten rozdíl, že mi můj nadřízený, kurátor Barry Chandler, přidělil oficiální titul „Engagement & Collections Assistant“. Na jaře jsem byla dobrovolník, ale teď se ze mě stala na pár měsíců asistentka kurátora se vším všudy.
 
Prvních pár dnů v práci jsme rušili výstavu o fotbalovém klubu Torquay United, kterou jsem na jaře pomáhala vystavit, a v další galerii se nacházející letní výstavu o Science Fiction. Aby se měli návštěvníci pořád na něco dívat, hned další dny jsme pracovali na výstavě nové s názvem Britain´s First Humans, která byla doplněná o exponáty z Přírodovědného muzea v Londýně obsahující mimo jiné půl milionu let starou holenní kost Homo Heidelbergensis. Asistovat kurátorce z Londýna a sledovat ji při práci byla zkušenost k nezaplacení. Vzhledem k tomu, že hodnota vypůjčených exponátů byla sedmimístná, přibyla mi tím další povinnost a to denně kontrolovat teplotu a vlhkost v místnosti a týdně volat do Londýna kvůli testu alarmu.
 
Nová výstava byla tedy na světě, ale už bylo potřeba přemýšlet a plánovat výstavu na jaro 2016. Záhy jsem se dozvěděla, že si Barry opravdu nedělal srandu, když mi pár měsíců před tím nabídl, že bych mohla vést projekt nové výstavy o kočkách sama, a proto jsme si sedli a vytvořili časovou osu celého projektu. Čekal mě tedy rychlokurz za pochodu o tom, jak vytvořit výstavu z ničeho. Během následujících sedmi měsíců jsme ve dvou vytvořili dílo, na které si ostatní muzea běžně najímají designéry a pomocné kurátory. Načetli jsme o tématu desítky knih, rozvrhli vitríny a panely, vytvořili grafiku, vybrali vhodné předměty a zorganizovali výpůjčku 3.000 let staré mumie kočky z Bristol Museum & Art Gallery, napsali doprovodné texty a popisky, vyrobili si vlastní cedulky a stojany, navrhli plakáty, vymysleli interaktivní část pro děti. Potřeba říci, že ve chvíli, kdy jsem navrhla pověsit těžkou lví kůži do promítacího koutku, asi Barry proklínal české studenty a jejich ztřeštěné nápady.
 
Výstavu s názvem CLAWS: A Human History of Cats jsme dokončili v termínu a díky finanční výpomoci z ICARU jsem měla možnost ji i sama nainstalovat v galerii a slavnostně otevřít. Pak již jen zbývalo tajně se vplížit mezi návštěvníky a poslouchat, co si myslí. Komentáře byly velice pozitivní a mně se moc ulevilo. Součástí propagace bylo i focení profesionálním fotografem do novin. Na výstavu jsem byla a stále jsem jaksepatří pyšná. Ve volných chvílích, kterých moc nebylo, jsem kromě jiných povinností zaučovala novou dobrovolnici pracovat s archiváliemi, pomáhala udržovat galerie nebo zprostředkovávala přístup do depozitářů pro badatele, vkládala data do databází, aktualizovala muzejní registr nebo dokumentovala nové přírůstky. Také jsem se seznámila s vnukem Agathy Christie, který má v úmyslu nejen přesunout celý pozůstalý archiv do muzea, ale také platit archiváře, který bude archiv spravovat.  
 
Jedním z největších zážitků těchto 7 měsíců byl výlet do Přírodovědného muzea v Londýně. Muzeum je totiž vlastníkem 41.000 let staré části čelisti moderního člověka neboli KC4, která dokazuje, že moderní lidé a neandrtálci spolu žili v Británii ve stejnou dobu. Vědci z londýnského muzea se spolu se svými kolegy z Německa rozhodli prozkoumat tento nález důkladněji a požádali muzeum o možnost odebrat vzorek z jednoho ze zubů s cílem zjistit, jestli se v něm nachází dochovaná DNA. Vzhledem k tomu, že je to to nejcennější, co muzeum vlastní, bylo potřeba, aby KC4 převáželi hromadnou dopravou dva lidé. A já měla tu možnost být jedním z nich. Navíc bylo potřeba, aby někdo vyřídil pochůzku v Britském muzeu. Takže zatímco Barry dohlížel na odběr DNA, já šla do Britského muzea vyzvednout poklad (stříbrnou lžičku a část zlatého prstenu). Ještě teď je pro mě těžké uvěřit, že v záznamech Britského muzea je můj podpis.
 
Během těch pár měsíců strávených v Torquay jsem se vzdělávala i jinými způsoby. Pravidelně jsem totiž sama nebo s někým ze zaměstnanců muzea jezdila na kurzy pořádané Jihovýchodní Federací Muzeí. Celkem jsem se zúčastnila 5 kurzů, z nichž nejužitečnějším bylo dvoudenní školení v Bristolu o digitalizaci sbírek. Na základě znalostí, které jsem na tomto kurzu získala, jsem vypracovala nový projekt týkající se vytvoření online databáze fotek nacházejících se v muzeu, která viditelně zjednoduší dostupnost muzejních sbírek široké veřejnosti, ušetří čas personálu a vytvoří malý, ale stálý příjem pro muzeum. Tento projekt také vytvoří nové pracovní místo, o které mám v plánu se na podzim ucházet. Abych zvýšila svůj přehled o aktuálním dění v muzejním prostředí, stala jsem se členkou Muzejní Asociace, vytvořila si své portfolio a profil na LinkedIn a začala formovat svoji síť kontaktů. Díky této stáži jsem navíc získala dost zkušeností na to, abych byla schopná se ucházet o práci v Anglii, a také jsem se o to již pokusila. Navzdory tomu, že jsem práci v The Museum of Barnstaple and North Devon nedostala, byla jsem jedna z pěti uchazečů, které pozvali na pohovor, což považuji za obrovský úspěch. Zvláště, když jsem strávila v Anglii pouhých 10 měsíců a celkový počet kandidátů byl 75.   
 
Další možná pracovní možnost přímo v našem muzeu se objevila měsíc před mým odjezdem a týkala se opět digitalizace. Tentokrát však souvisela s částí sbírky negativů a souvisejícími archiváliemi, o které projevil zájem archiv nedalekého národního parku, který by digitalizaci také financoval. Tento projekt by mi zajistil další rok v Anglii a práci na částečný úvazek. Během svého volného času bych měla možnost pracovat opět jako asistentka kurátora a dále se vzdělávat a získávat další zkušenosti. V současné době čekám jen na potvrzení z archivu a především na složení závěrečných zkoušek. Co se týče mých dalších plánů do budoucna, tak kromě pracovních možností, o kterých jsem se již zmínila, se vracím v červnu na dva týdny do muzea vypomoci s instalací letní výstavy o samurajích. Na dálku také pracujeme s Barrym na podzimní výstavě o cestovateli Percy Fawcettovi, rodáku z Torquay, který hledal bájné město Z a podle kterého vznikla postava Indiany Jonese. Také pracujeme na přetvoření CLAWS: A Human History of Cats v putovní výstavu.
 
Závěrem bych chtěla moc poděkovat Erasmu, ICARU a univerzitě Hradec Králové za podporu a hlavně finanční pomoc, bez které bych se do Anglie podívala maximálně na 5denní poznávací zájezd.  Těch celkových 10 měsíců strávených v Anglii bych nevyměnila za nic na světě. Bylo to to největší dobrodružství, jaké jsem kdy zažila a upřímně doufám, že ještě neskončilo. Zážitků mám tolik, že bych mohla napsat knihu a poznala jsem spoustu úžasných lidí, na které nikdy nezapomenu. Nejen, že jsem si zlepšila angličtinu, ale také zvedla sebevědomí a dokázala si, že můžu dělat a vidět věci, o kterých se mi v životě nesnilo. Proto každý, kdo uvažuje o zahraniční stáži, by místo váhání měl sbalit kufry a jet. Nebojím se říci, že mi tato stáž otevřela nové dveře dokořán a převrátila život vzhůru nohama.


21. 3. 2016

Termín odevzdání závěrečných prácí

Termín odevzdání závěrečných prací, které budou obhajovány v srpnovém termínu je na KPVHA stanoven trvale na den 15. července v každém roce. Pokud tento den připadne na víkendové dny, budou se tyto práce odevzdávat poslední pracovní den, tj. zpravidla v pátek, před stanoveným datem. Zápočty za tvorbu závěrečné práce (bakalářské, diplomové) musejí být uděleny nejpozději do 30.6. každého roku. Čas mezi udělením posledního zápočtu a 15.červencem slouží především k tomu, aby mohly být doplněny poslední úpravy dohodnuté s vedoucím práce, práce mohla být po formální stránce překontrolována na sekretariátu katedry, řádně svázána do pevných desek, ve dvou výtiscích odevzdána a její finální verze převedena do systému e-VŠKP.


7. 3. 2016

Konzultační hodiny LS 205/2016

doc. PhDr. Věra Němečková, Ph.D.                 čtvrtek 12:25 - 14:05

Mgr. Petre Polehla, Ph.D.                               pondělí 13:15 - 14:00

                                                                    úterý 10:45 - 11:30

PhDr. Jana Vojtíšková, Ph.D.                           středa 13:45 - 14:15

Mgr. Martina Bolom-Kotari, Ph.D.                     úterý 08:15 - 09:50

PhDr. Jakub Zouhar, Ph.D.                               čtvrtek 12:25 - 14:00

Ing. Monika Borkovcová                                   pondělí 09:55 - 10:40

Konzultace u paní Ing. Borkovcové pouze po předchozí domluvě emailem.


3. 3. 2016

České dějiny 1848-1918

České dějiny 1848 - 1918

Vážení kombinovaní studenti oborů Archivnictví-historie a Počítačová podpora v archivnictví, 

všechny informace o předmětu České dějiny 1848-1918 (požadavky a otázky ke zkoušce, studijní materiály, seznam literatury) najdete na privátních stránkách Historického ústavu FF UHK, konkrétně ZDE.


1. 3. 2016

Speciální přednáška

Speciální přednáška se uskuteční v pátek 11.3. 2016 od 14.05 do 16.30 - přednášející

doc. Zbyněk Sviták. Přednáška proběhne na učebně B16.“


17. 8. 2015

NEROZVRHOVANÉ PŘEDMĚTY V AKADEMICKÉM ROCE 2015/2016

Vážení studenti,

v akademickém roce 2015/2016 nebudo rozvrhovány  tyto předměty:

AMSA, APINF, APVH, ATP, DPAPV, DPCJ2, DPSE1, DSVDO, DSVOD, HIST, KMCPA, KMDKK, KMTOP, KOM, KYDK2, PCRAK, PCSOS, PKRIZ, PMCPA, PMDKK, PMTOP, POM, PSLOS, PSLOV, PVH, PYDK2, PZATO, ZARPV

 

S pozdravem

Kristina Zahradníková


26. 2. 2015

Sdělení studentům - praxe v archivu

Vážení studenti 1. a 2. ročníku bakalářského studia - prezenční i kombinované formy,

prosím, abyste do 16. března 2015 dodali vyplněný formulář na praxi v archivu na katedru.


15. 2. 2015

Novelizovaný Disciplinární řád pro studenty FF UHK

Vážení, dovolujeme si Vám oznámit, že byl na úřední desce FF UHK zveřejněn novelizovaný Disciplinární řád pro studenty FF UHK.

Současně s tímto Vás informujeme, že akademický senát naší fakulty schválil na svém jednání dne 5. 2. 2015 Disciplinární komisi FF UHK ve složení:

 

za akademické pracovníky:

PhDr. Veronika Středová, Ph.D. - předsedkyně

PhDr. Jakub Zouhar, Ph.D.

Mgr. Jan Prouza

 

za studenty:

Petr Chlubna

Mgr. Martin Janda

Mgr. Josef Kindl


15. 3. 2014

Info HSS ČAS

Výbor HSS ČAS pracuje pro funkční období 2014 - 2015 v následujícím složení:

Výbor sekce

Bc. Michal Severa, předseda
Mgr. Martin Janda, místopředseda
Karolína Kejvalová, jednatelka
Bc. Jana Kudrnová, pokladní
Eva Vodochodská, členka výboru

Revizní komise

Mgr. et Mgr. Josef Kindl, předseda
Bc. Ladislav Holoubek, člen
Kateřina Doležalová, členka

Kontakt:                              ksscas@seznam.cz

Web:                                   http://hsscas.webnode.cz/

Najdete nás i na FACEBOOKU – „Hradecká studentská sekce ČAS“